Každá rodina dluží 300 tisíc! A nikdo je nevyhodí! A tak si klidně jezdí mercedesem!

Chanov, cikánský ráj, kde se neplatí nájem

Vybydlené paneláky, devadesátiprocentní nezaměstnanost, bezcílně bloumající cikáni. Tak to vypadá na mosteckém sídlišti Chanov, kam se ani ve dne radši žádný »bílý« neodváží. A situace se v dohledné době nejspíš nezlepší. Tamní obyvatelé totiž dluží na nájemném městu téměř 81 milionů korun a většina z nich tu tak žije v obecních bytech úplně zadarmo. Není divu, že se jim tu líbí a nechtějí nic měnit.

„Už nevíme, jak situaci řešit. Když se něco opraví, je to hned zničené,“ říkají mostečtí úředníci, kteří se bojí zveřejnit svá jména. Naposledy se několika cikánským rodinám »ztratily« během noci ze zamčených bytů radiátory, a bez tepla tak zůstalo celé sídliště. Město nečekalo na dopadení pachatele a rodinám nakoupilo nová topení. A situace se opakovala. „Nechápu to. Když si někdo topení z vlastního bytu odnosí do sběru, proč je úředníci nenechají v zimě?“ zlobí se Marie Krásová, která bydlí vedle neblaze proslulého sídliště. „O nás se taky nikdo nestará,“ dodává.

„Nedivte se, za komunistů si tu zvykli žít zadarmo, a teď to nechtějí měnit. Většina z nich ani nechápe, že by měla za něco platit,“ přiznává Rom Petr Bažo, který bydlí v jednom z posledních slušných chanovských paneláků.

„Domy jsou v dezolátním stavu, nikdo je neopraví. Ve sklepě teče voda z prasklého potrubí a my ji musíme přesto zaplatit. Proto se tomu každý vyhýbá,“ myslí si Dana Siváková, která má z minulosti sama dluhy.
„Teď už pár měsíců nájemné platí všichni, jinak bychom přišli o smlouvy na byty. Na vodu a elektřinu ale lidé nemají. Z dávek to těžko zaplatí,“ říká žena a přiznává, že 81 milionů už zřejmě město nikdy neuvidí. „Není tu práce a kdybych se na pár hodin vzdálila z bytu, hned by mi všechno ukradli,“ tvrdí Siváková.

Každá rodina se v průměru dostala do dluhů téměř 300 tisíc korun. „Nežijeme si špatně, jen teplou vodu většina lidí ohřívá ve starých pračkách. Dokud budou dluhy, tak nám ji nepustí. Neteče už několik let,“ říkají místní.

Romové v Chanově opravdu nežijí v bídě. Před domy stojí luxusní auta a byty vypadají hrůzostrašně jen zvenku, uvnitř najdete vybavení jako kdekoliv jinde. Když totiž zdemolovali jeden panelák, že už byl neobyvatelný, přesunuli se do dalšího i s vybavením, a někteří z nich pokračují v likvidaci. Odpadky jednoduše vyhazují ven okny, kradou vše, co není přivázané, a dál neplatí energie.

„Nesmíte nás házet do jednoho pytle. Chceme šanci, uvidíte, že se dokážeme změnit. Ale bojím se, že já se toho už nedožiju, bude to trvat dlouho,“ říká Rom Petr Bažo.

Za pravdu mu o chvíli později dává skupinka mladíků, kteří bezcílně bloumají sídlištěm. „Mám základku, beru dávky a nic víc nepotřebuju,“ přiznává dvacetiletý Patrik. A jeho životní plány? „Jinam nepůjdu, tady je to dobrý. Budu posilovat a chodit za holkama.