Paní Gajdošíková dojala maminku k slzám: Darovala jí rodný dům
Jsou okamžiky, kdy se rodinné kořeny zpřetrhají. Snažíte se všemožně vrátit tam, kde jste bývali šťastní. Jenže osud znovu zasáhne a vše je pryč. A pak najednou... Příběh Evy Gajdošíkové (63) z Napajedel na Zlínsku a její maminky Věry (88) je o lásce a jednom domě.
Do tří let žila paní Eva s rodiči a dvěma sestrami v domku z roku 1933, který si postavili její prarodiče a do nějž se její máma narodila. Pak se mladá rodina přestěhovala do vlastního stavení. „Já u babičky a dědy prožila celé dětství. Koupala se v mrtvém rameni řeky Moravy, v zimě na něm bruslila. Babičku Julinku jsem milovala a ona mě,“ vzpomíná na krásné okamžiky.
Mladé manželství, ale nevydařilo a tak tři holky s mámou skončily v paneláku. K místu u řeky je to však stále táhlo. „Byla jsem v prvním ročníku na gymplu, když mamka z nostalgie koupila starší dům naproti babičce,“ popisuje. Jenže se ukázalo, že je původní majitel podfoukl a budova je vlastně neobyvatelná. Na opravu samoživitelka neměla peníze a tak ji dlouho složitě zase prodávala.
Do rodného domku se paní Věra nakonec vrátila v důchodu a žila v něm spokojeně 10 let, do roku 2015. Po úrazu nemohla být sama a musela do penzionu, rodina se rozhodla nemovitost prodat. „Srdce nám krvácelo, ale nebylo reálné, aby tam některá z nás šla bydlet. Mamka to nepřenesla přes srdce. Od té doby se o domě slovem nezmínila, nechtěla se k němu podívat,“ vyprávěla paní Eva. To trvalo až donedávna, když se dům objevil v nabídce realitní kanceláře.
Paní Eva nezaváhala ani na okamžik a koupila ho zpět. Mámě pak řekla, že má pro ni překvapení a dovezla ji tam. „Nemohla jsem ani dýchat, jak mě to dojalo. Uvítali mě i sousedé. Tak jsem zase doma, řekla jsem si a plakala štěstím. Ve snu jsem se tam tolikrát vrátila, ale nenapadlo by mě, že se to opravdu stane. Pro mě je to nejkrásnější dárek v mém životě,“ radovala se paní Věra. Radost mají i její dcery. „Uvědomily jsme si, že je to rodinný symbol. Jádro, kde jsme se všichni potkávali a snad to tak zase bude,“ míní Eva.
Kruh se uzavřel
„Člověk nikdy neví, co ho čeká. Zjišťuje, že se světem není nutné bojovat, protože ve všem je řád a život plyne tak, jak má. Ten kruh se uzavřel,“ dodala Eva.
