Psycholog Zdeněk Krpoun o Vánocích v době koronaviru: Hysterie, cynismus

Na Vánoce a Nový rok se lidé nebudou moct scházet, jak byli zvyklí. Co to udělá s jejich psychikou?

„Samozřejmě budou pocity v domácnostech velice rozličné a pestré. Faktem však je, že prožijeme první Vánoce v našem životě, kdy budeme omezeni v setkávání se s lidmi, které jindy než právě na vánoční svátky běžně nepotkáme. S tím se většinou jen těžko smiřujeme a emoce, které nás začnou ovládat, jsou velmi vzdálené tolik propagované radosti a veselí. Budeme nejen pesimističtí, ale také především cyničtí.“

Jak budeme prožívat doporučovanou izolaci mladých od rodičů, prarodičů?

„Nejstarším členům rodin nebude možné podat ruku a zažít tak třeba naposledy jejich fyzický dotek. Tento fakt budou následovat další hořké emoce. Letos budeme ochuzeni nejen o možnost vidět se, ale také o doteky a pohlazení. Zkrátka a dobře, letošní Vánoce budou daleko méně opravdové.“

Jak tedy podle vás covid ovlivní Vánoce? Už to nebudou svátky klidu a míru, ale spíš strachu a izolace?

„Ano, je tomu tak. Na mnohých místech se letošní Vánoce ponesou v duchu zklamání a osamělosti. Někteří lidé budou prožívat vůbec nejhorší svátky v životě. Čím kratší či žádné bude posezení s přáteli v restauracích, tím hysteričtější může být atmosféra v domácnostech.“

Co by to mohlo znamenat?

„Někdy vyústí až do pocitu, že to takhle nejde dál. Lidé tedy mohou prožívat takzvanou existenciální frustraci. Tedy pocity, že jejich život už takhle nemá dál smysl. Typické způsoby řešení takové situace jsou radikální. Nejen rozvody, nezapomenutelné hádky a osočení, ale také pokusy ukončit svůj život a tím odtud jednou provždy odejít.“

Co by měli lidé udělat, aby to do tak krajních mezí nezašlo?

„Sdílet své pocity. Zní to jako naprostá fráze, ale není. A už vůbec to není snadné, obzvláště pro uzavřenější povahy. Ale když někoho něco trápí nebo ho něco štve, měl to svým blízkým prostě říci. Nehledě na vnější okolnosti bude čím dál rozšířenějším nástrojem sdílení psychoterapie. Ta nám přitom nepomáhá pouze s tím, abychom se cítili lépe a žili šťastněji. Z velké části v nás rozvíjí schopnost sdílet s rodinou nebo partnerem to, co v sobě cítíme. A tím nás obohacuje nejvíc.“

Myslíte tím, že psychoterapii bude vyhledávat více lidí?

„Rozhodně ano. Tak by tomu bylo i bez pandemie, ale ta větší poptávku uspíšila.“

Během podzimu covid zabil tisíce lidí. Každý z nich má rodinu a přátele, kteří přišli o blízkého člověka. Co jim může pomoci takovou ztrátu překonat?

„Ukazuje se, že je to semknuti zbytku rodiny. Pradávný rituál spojený s pohřbem z této skutečnosti vlastně vychází. Snáz přijmeme přirozený pocit zármutku, který si každý z nás musí odžít. Teprve po něm se v nás probudí fáze smíření a dalších méně bolestných emocí.“

Rodiny se ale nyní často nemohou setkat osobně. Funguje toto semknutí i přes telefony nebo videohovory?

„Ano, ale s výjimkou seniorů. Převážná většina z nich to totiž nepovažuje za kontakt. Pokud jim zavolají děti nebo vnoučata, tak telefon zvednou, ale není to pro ně opravdový kontakt. Psychologicky jsou proto nejohroženější skupinou, i co se týče prožívání zármutku, například pokud jim zesnul manžel nebo manželka. Mají nejhorší podmínky pro to, aby se z toho dostali, v porovnání s mladšími lidmi.“

Pro seniory je tedy z tohoto hlediska nejlepší skutečný fyzický kontakt?

„Ano, pro ně obzvlášť.“

Kde hledat pomoc

Pokud na vás jdou chmury, máte potíže či jakékoliv trápení, nonstop se můžete telefonicky obrátit na odborníky například na Lince důvěry 800 155 555 nebo v Centru krizové intervence na čísle 284 016 666.

Musíte vědět!

WHO radí, jak se chovat o Vánocích: Vezměte si roušku sami a slavte venku

Celý článek

.