Unikátní kolekce Miroslava Procházky (56): SBĚRATEL KOSTÍ

Každého návštěvníka u vstupu do muzea vítají dvě obří kostry nosorožce bílého. Při pohledu na ně leckoho napadne, že by takovému zvířeti nechtěl stanout tváří v tvář. „Náhodou, není nic hezčího než vidět pasoucí se nosorožce uprostřed africké savany,“ namítá Miroslav Procházka a uvádí nás do svého »kosterního safari«.

Vy jste měl možnost vidět nosorožce ve volné přírodě?
„Nejenom nosorožce. Kdykoli můžu, vyrážím za exotikou. Snažím se každý rok aspoň trochu cestovat. Mám projetou celou Afriku, letos jsem byl na Galapágách... Je to něco úžasného, úplně jiný svět.“

Co vás tak přitahuje zrovna na exotických zvířatech?
„Já jsem už od dětství miloval krokouše, z nichž se nakonec stala moje celoživotní láska. Postupem času jsem je začal i chovat a založil jsem v Protivíně krokodýlí zoo. A ta ostatní exotická zvířata s tím tak nějak souvisí.“

A jak vás napadlo začít sbírat zvířecí kosti?
„Vystudoval jsem zoologii, takže vím, že kosti jsou velmi důležitým podkladovým materiálem. Poslouží vědeckým účelům, třeba při výzkumu genetiky, a mně osobně napomohly mnohem lépe porozumět světu zvířat. Teoreticky znám vnější projevy zvířecího chování, takhle díky kostem prakticky pochopím i to, jakým způsobem funguje jejich tělo. A to je fascinující.“

Že vás ale z tohoto hlediska zajímají jenom ta exotická zvířata, a ne třeba psi...
„Náhodou, mám i psí lebky. Choval jsem rotvajlery, a když mi uhynuli, nechal jsem si jednoho vypreparovat. A řeknu vám – to je tedy masakr! Teprve, když jsem uviděl jeho lebku, tak jsem pochopil, že tuhle rasu by mělo být povolené chovat jenom se zbrojním průkazem.“ (smích)

Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Nedělního AHA!