Frnk, frnk a rychlý želvák Tony v pražské zoo... Pro lísteček skálu přeběhne!
4 fotografie
Frnk, frnk a želvy byly pryč! Tak končí oblíbený český vtip o nejpomalejším ošetřovateli v zoo. Kdo se mu směje, neví o želvách nic. Samec želvy sloní Antonio v pražské zoo by vtipálka prohnal a rychle by ho vyvedl z omylu.
Když ošetřovatelé naservírují želvám chutné větvičky a listy Tony si vyhlédne sousto a frnk za ním. Nezastaví ho ani skála v cestě. „Je velký omyl domnívat se, že jsou želvy pomalé, líné a neobratné. Uvádí se, že dokážou běžet rychlostí až dva kilometry za hodinu, zhruba polovina rychlosti lidské chůze,“ říká kurátor chovu plazů Petr Velenský. Přitom nesou krunýř, který tvoří 10 až 20 procent jejich celkové váhy.
Jsou také neobyčejně cílevědomé, tvrdohlavé a silné. Když se pro něco rozhodnou, jdou zarputile za tím, bez ohledu na překážky. Ty raději přelezou nebo prolezou, než by je obešly. Antonio je v tom borec. „Je naše nejobratnější želva. Příroda ho vybavila dlouhýma nohama k překonávání kamenitých a skalnatých překážek a poměrně lehkým krunýřem,“ vysvětluje Velenský.
Umí se otočit
Želvy jsou velmi obratné. Ani když se překulí na záda, nepotřebují lidskou pomoc, aby se postavili opět na nohy. Opřou se o hlavu a pomohou si krkem jako pátou končetinou. Rozkmitají se a otočí se zpět.
Víte, že...
...v přírodě jdou velké želvy z nocoviště na pastviny i dva kilometry a večer zase zpátky?
...želvy sloní, k nimž patří i Antonio, pocházejí ze suchého ostrova Pinzón na Galapágách?
Vtip o želvách
„Tak... mě vyhodili... ze zoo.“ „A proč?“ „Prý jsem... moc pomalý... Ráno jdu krmit,... otevřu klec... a najednou... frnk... frnk... a obě želvy... byly pryč.“
4 fotografie
