V šatně vily Tugendhat: Prezident Kiska a královna kostýmů otevřeli novou výstavu
17 fotografií
Unikátní vila Tugendhat má své nepopiratelné kouzlo, jak architekturou, tak osudem. Není proto divu, že se jí britský spisovatel Simon Mawer inspiroval k napsání románu Skleněný pokoj, který zfilmoval režisér Julius Ševčík. Měsíc se natáčelo přímo ve vile a teď jsou tu i vystaveny i nádherné kostýmy z filmu. Jejich autorka Katarína Štrbová Bieliková (54) výstavu slavnostně zahájila po boku slovenského prezidenta Andreje Kisky, a Nedělnímu Aha! prozradila, jak ikonická budova ovlivnila i ji.
Na vilu Tugendhat jste se jela ještě před začátkem práce podívat.
„Bylo to klíčové, dům hraje v příběhu velkou roli. Přišla jsem sem podívat, inspirovat se. Uvědomila jsem si, že minimalismus a nadčasovost místa bych měla zkusit přenést i do kostýmů. Jeden jsem ale třeba našla na dobových fotkách. Práce výtvarníka totiž spočívá i v tom, že pro danou situaci vybere něco konkrétního z reality, co tam implantuje. Takže nejsem ten autor tipu každý steh je originál, inspiraci přiznávám.“
Pro film Skleněný pokoj jste vytvořila kolem 90 kostýmů, to je normální číslo?
„Je to hodně, je to výjimečné. K tomu samozřejmě patří třeba noční košilka na ramínka ale i trojdílný oblek. Šili jsme ale i spodní prádlo, protože tam byli i erotické scény. A každé dítě má asi 10 převleků. Tím, že se odehrává v takovém časovém rozpětí a příběhem projde hodně postav, tak číslo narostlo.“
Je to opravdové oblečení? Nebo se dá třeba jen naoko spíchnout, když jich je tolik?
„Tyto konkrétní kostýmy jsou vypracované do detailu, spodní vrstvy sešité ručně, je to technologicky dokonalé. Na tom jsem bazírovalo. Nikdy nevíte, co se ukáže. Ve filmovém detailu se může stát, že při pohybu se zdvihne sukně a vy vidíte, jak je vypracovaná.“
Jak dlouho vám taková práce trvala?
„Všichni se mě na to ptají, včetně pana prezidentka, a já vlastně nevím (smích). Je to takové od nevidím do nevidím, v určitých fázích pracujete dvanáct, čtrnáct hodin denně. Pak jdete spát a ráno vás probudí křeče. Ale musím jít ke stolu a kreslím, protože v devět musím jít ke krejčímu. Pak je ale zase pauza, kdy čekám. Tímto filmem jsem se zabývala v průběhu jednoho roku, z toho opravdu intenzivně šest měsíců. Mezitím jsem pracovala i na dalším filmu, prolíná se to.“
A můžete si některé kostýmy nechat?
„Nejraději bych si je nechala všechny. Ale v archivu, ne, že bych je nosila. Nedovedu si představit, že by dostaly volný život a chodili v nich herci v jiných filmech. Kostýmy jsou ale produkce.“
Královna filmových kostýmů Katarína Štrbová Bieliková : S oblékáním mi neraďte!
Želary, Masaryk, Toman. Co mají tyto filmy společné kromě úspěchu u diváků i kritiků? Oblečení z dílny Kataríny Štrbové Bielikové (54), jedné z nejlepších současných kostýmních výtvarnic. Za složkou filmu, která se většinou vnímá spíš podprahově, je spousta kreativní práce, dobrého plánování a pečlivého dodržování detailů.Jak tvoří autorka kostýmů k více než třiceti celovečerním filmům a držitelka Zlatého lva?
Jak jste se k tvorbě filmových kostýmů dostala?
„Pocházím z Martina a dědeček byl herec v místním divadle. Často mě hlídal a bal mě s sebou na zkoušky. A já už jako malé dítě jsem pozitivně vnímala to prostředí. Pak jsem za ním přišla s nápadem, že bych mohla být herečka. A děda mi řekl, že nemám herecký talent, ať si jdu kreslit. Tak jsem si kreslila.“
Takže přes kreslení?
„Zjistila jsem, že v divadle jsou výtvarníci a že by to mohla být moje parketa. V Praze jsem vystudovala Střední školu scénografie a pak jsem se dostala na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, kde jsem studovala scénografii a kostým na divadelní fakultě. Víc a víc jsem se ale přátelila s filmaři a pohybovala v jejich kruzích, a i když jsem si ještě po skončení vysoké myslela, že budu dělat divadelní scénografii, tak jsem zakotvila u filmu. Mám myšlení filmové, pro divadlo potřebujete jiné.“
Jak funguje váš pracovní proces?
„Režisér mě osloví na základě scénáře a já se po jeho přečtení a zvážení časových možností rozhodnu, zda to budu dělat, nebo ne. Vyrobím si schematické kresby, abych si vše vizualizovala. Když je ve filmu třeba 12 situací, kde postava vyskytuje, tak pro každou z nich si načrtnu zjednodušené schéma. Tady je v pyžamu, tady v kabátě, tady má zástěru, protože je v kuchyni. Musí to mít logiku.“
Všechno se vyrábí nové?
„Když je kostýmů hodně, na něco se používají existující. Někde to koupím, nebo najdu. Udělám zkoušku s herci, kde jim je vyzkouším ty existující, do té skládačky 12 převleků dosadím to, co se mi zdá, že je použitelné. A zbytek navrhnu, nakreslím a nechám ušít.“
Idol
„Velký vzor mám ve svém učiteli Milanu Čorbovi, byl mým pedagogem na vysoké škole v Bratislavě. Vzor lidský i profesionální, byl moudrý, vtipný, pracovitý. Nevím, jestli se mi někdy dovede mu přiblížit.“ Milan Čorba byl manželem Emílie Vašáryové. Jako kostýmní výtvarník pracoval jak pro Národní divadlo v Bratislavě, tak v Brně a Ostravě.
Celý článek najdete v tištěné verzi Aha!
17 fotografií
