Profesor Miloš Velemínský (82): Dal naději na život tisícům miminek | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

čtvrtek 28. března 2024

Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána

Profesor Miloš Velemínský (82): Dal naději na život tisícům miminek

Profesor Velemínský stále neúnavně provozuje pediatrickou praxi v Třeboni.
Profesor Velemínský stále neúnavně provozuje pediatrickou praxi v Třeboni. (Foto Aha! – Vlaďka Hradská, Nemocnice České Budějovice, archiv prof. Velemínského)

Je průkopníkem neonatologické péče u nás. V roce 1984 založil v Českých Budějovicích první samostatné novorozenecké oddělení v ČR. Zachránil tisíce dětí. Razí myšlenku, že lékař má o dětského pacienta pečovat tak, aby znal nejen jeho neduhy, ale uměl nahlédnout do jeho duše a byl vnímavý k osudu celé rodiny. Je mu 82 let a stále učí na vysoké škole a provozuje dětskou ordinaci. Lékař, pedagog a vědec Miloš Velemínský.

Váš celý život patří dětem. Měl jste už jako školák jasno, čím chcete být?

„Že budu lékařem, jsem se rozhodl až před maturitou. Přihlásil jsem se na dětskou fakultu, po skončení jsem šel na pediatrii do Prachatic. Pak jsem inicioval vznik léčení dětských ledvin v Jindřichově Hradci, naučil se vyšetřovat děti s opakovanými infekcemi močových cest a posílal je na operace do Prahy.“

Pak nastala ve vašem profesním životě zásadní změna...

„V tu dobu jsem pochopil, že největší boom se očekává v novorozenecké problematice a v roce 1968 jsem vyhrál konkurz na místo lékaře v českobudějovické nemocnici. Tam jsem založil neonatologické oddělení a pracoval přes třicet let.“

Jaká byla situace v tehdejším Československu ohledně nedonošených dětí?

„Úmrtnost byla vysoká. Zdaleka největší a nejohroženější skupina byly děti nedonošené. Přežití dětí o váze kolem jednoho kilogramu u nás byl zázrak, kdežto na západ od Československa měli lékaři mnohem lepší výsledky.“

Co mělo na vysokou úmrtnost největší vliv?

„Nebyly přístroje, nebyla literatura a nebyly zkušenosti. Ty začátky byly velmi těžké. Až díky prvním přístrojům jsme mohli některým dětem pomoci. Na Západě už přitom děti mohly dýchat řízeným ventilátorem. U nás bylo zpočátku složité taková zařízení vůbec získat. Chyběly peníze.“

Jak jste řešil nedostatek odborných informací?

„Já jsem získával časopisy od emigrantů. Když se kupovaly první ventilátory, dostali jsme se do kontaktu se zástupci těchto firem. Stále to ale byly vědomosti teoretické. Vše jsme dělali na koleně a měli problém dostat se do ciziny.“

Je pravda, že jste některé přístroje kupoval ze svého?

„Některé přístroje v té době byly opravdu pořízeny za mé peníze nebo za finanční podpory třeboňských rybářů. Později jsem našel přátele v české plánovací komisi. Když viděli, že chodím stále žádat, tak jsme se trochu sblížili a díky jejich kontaktům se nakonec nějaké peníze podařilo sehnat.“

Věk dnešních rodiček se podstatně liší od toho před 35 lety. Kdy je podle vás ideální věk na to být matkou?

„Kolem 22 až 25 let. Teď je to ale jinak. Ženy chtějí dělat především kariéru. Dají jí přednost a pak se dostanou do situace, kdy jim začnou biologické hodiny tikat.“

Jak velkou roli hraje věk matky u nedonošených dětí?

„Problém je už v tom, že tyto ženy mají problém otěhotnět. Jdou na umělé oplodnění. Pak jsou z toho vícečetné porody a děti jsou nedonošené.“

Při ohlédnutí zpět, litujete dnes něčeho na své profesní cestě?

„Lituji jedině toho, že jsme měli zpoždění, neměli jsme podmínky k rozvoji. Ale taková byla doba. Na druhou stranu díky naší snaze, šikovnosti a schopnostem jsme se posunuli vpřed. A současnost? Dopracovali jsme se v neonatologické péči na přední místo ve světě. Úmrtnost předčasně narozených dětí u nás je ve srovnání s mnoha vyspělými zeměmi jedna z nejmenších.“

Pamatujete si svoje dětské pacienty, o které pečujete, nebo o které jste se dříve staral?

„Abyste mohla léčit děti, tak je musíte prožívat, musíte si je pamatovat. Každé dítě má svůj zápal plic, svoji rýmu, svůj zánět středního ucha. Musíte si pamatovat, jak to s nimi bylo. Navíc mám takové sestry, které to prožívají se mnou, a když bych náhodou něco zapomněl, tak ony vědí.“

Jste propagátorem blízkého vztahu k pacientovi. Jak jste potom vnímal, když to dopadlo špatně?

„Těžko jsem to s matkami prožíval. Přiznávám, bylo mi jich líto. Ale nakonec musela být nastavena zevnitř nějaká hranice té lítosti. Časem jsem se naučil s tím pracovat.

Strávil jste většinu svého života v nemocnici, jak se s tím srovnala vaše rodina?

„Moje žena to chápala, mám vynikající manželku. Nebýt jí, nebyl bych schopen dělat to, co jsem dělal. Navíc obě děti pracují ve zdravotnictví. Dcera dělá fyzioterapeutku a syn je gynekolog. Nešel v mých stopách. Říkal mi, kam přijdu, mluví o tobě, já si najdu svoji vlastní cestu. Což se ukázalo jako skvělý nápad.“

Vymýtil nebezpečnou infekci

Když má profesor Velemínský odpovědět na otázku, čeho si sám nejvíce ve své práci považuje, překvapí odpovědí. V 80. letech umíraly v českých nemocnicích i řádně narození novorozenci. Problémem byla nebezpečná infekce, kterou malý organizmus nezvládl. „V říjnu 1986 jsem byl v zahraničí a tam si ověřil svoji teorii, proč se s infekcí potýkáme. Porodníci tehdy používali antibiotikum ampicilin na léčení infekcí matek. Ten lék je výhodný, nemá vedlejší účinky na plod. Ale dělá takzvaný selekční tlak na bakterie. Tedy bakterie přestanou být citlivé na antibiotika a začnou být nebezpečné,“ popsal. Po návratu ze zahraničí přestali zdravotníci lék používat a bylo po problému.

Víte, že...

...neonatologie je podobor pediatrie, který se specializuje na péči o novorozence?

Prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., dr. h. c.

Narodil se 14. srpna 1936. V roce 1974 obhájil vědecký titul CSc., několik let ale čekal na habilitaci, protože jako nestraník byl v nemilosti soudruhů. Titul docenta získal až v roce 1992, v roce 2000 byl jmenován profesorem. Od roku 2001 působil sedm let jako děkan na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Studenty učí dodnes a kromě toho stále provozuje pediatrickou praxi v Třeboni, kde žije.

Celý rozhovor najdete v tištěném sobotním Aha!



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.