Cestovatel Miroslav Zikmund (99) před 50 lety vzkázal lidem v SSSR: Prosím, žádejte, aby okupace skončila!
Nechtěl mlčet k okupaci! Cestovatel a spisovatel Miroslav Zikmund (99) v srpnu 1968 v rádiu přečetl výzvu pro lidi v Sovětském svazu. Za své postoje byl pak během normalizace šikanován komunisty.
„Žádejte od svých vůdců, aby okupace mé vlasti okamžitě skončila. Žádejte vysvětlení, žádejte, aby ve vašich novinách byla řečena čistá pravda a ze stránek zmizela strašná lež,“ řekl Miroslav Zikmund 25. srpna 1968 v gottwaldovském rádiu. Text byl slyšet v éteru po celé republice. Podařilo se to díky spojařům, kteří se tajně napojili na vysílač v Topolné na Uherskohradišťsku. Stejný text v rádiu zazněl i ve francouzštině a angličtině.
Jeden srpnový den obrátil Alexanderu Dubčekovi život: Nejslavnější Husákův vězeň
Celý článek
Byla to zrada
„Dvacátého srpna jsem se vrátil s rodinou z dovolené v Jugoslávii. Druhý den jsem hned jel do Prahy a viděl tu hrůzu. Mluvil jsem i s vojáky. Bylo zřejmé, že obyčejní lidé v Sovětském svazu mají zkreslené informace o tom, že je tu kontrarevoluce. Musel jsem něco udělat,“ popsal Zikmund. Výzva v rádiu byla určená přátelům, které s Jiřím Hanzelkou v Sovětském svazu poznali. „Měli jsme tam mnoho osobních přátel, potkali se i s kosmonauty, Břežněvem, Chruščovem a dalšími politickými špičkami. Cítili jsme to jako osobní zradu,“ řekl.
Udělali z nich psance
Postoje obou cestovatelů se podepsaly na jejich osudech při čistkách v 70. letech. Miroslavu Zikmundovi nejdříve nepřiznali důchod. Musel rozprodávat kameru, fotoaparáty, dokonce i knihy. Pod cizím jménem se mu občas podařily vydat nějaké překlady, kterými si vydělával. Jiří Hanzelka dělal zahradníka.
Ze Zikmundovy výzvy
„V tyto tragické minuty naší vlasti, obracím se k vám, drazí přátelé. Vítali jste nás jako rodné bratry a věřili nám. Vy věříte, že my, Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka, a že 14 milionů Čechů a Slováků, které jste nazývali nejvěrnějšími, věříte, že jsme kontrarevolucionáři? Naléhavě vás prosím: žádejte od svých vůdců, aby okupace mé vlasti okamžitě skončila. Žádejte vysvětlení, žádejte, aby ve vašich novinách byla řečena čistá pravda a ze stránek zmizela strašná lež.“
Víte že...
...jeden z posluchačů si projev v ruštině natočil a až o mnoho let později panu Zikmundovi nahrávku poslal? Od roku 2010 je v archivu H+Z v Muzeu jihovýchodní Moravy Zlín.
Tanky jedou na Prahu
Na okupaci hned v srpnu 1968 zareagoval známý ruský básník a režisér Jevgenij A. Jevtušenko, který napsal báseň Tanky jedou na Prahu. Verše kolovaly v Rusku tajně v opisech. „Poznali jsme se v roce 1962 v Sovětském Svazu. Poté až v roce v roce 1985, když měl Žeňa výstavu fotografií v Praze a kam nás pořadatelé z rozkazu tajemníka ÚV KSČ Miroslava Štěpána nepustili,“ uvedl Miroslav Zikmund.
Američan Paul Goldsmith mezi sovětskými tanky: Vzal motorku, foťák a šel za střelbou.
Toulavé boty ho během horkého léta roku 1968 dovedly do Prahy. Paul Goldsmith, tehdy devatenáctiletý americký student, procestoval jihovýchodní Asii a pak Evropu. Jen tak se 20. srpna stavil v Praze, nalehko, na vespě a s fotoaparátem. A ocitl se na místě, na které se upíraly hlavně tisícovek tanků. Když ve městě uslyšel hluk, místo toho, aby se toho osudného dne schoval, šel za ním. „Vzal jsem motorku a vyrazil tam, kde jsem zdálky viděl sloup dýmu a slyšel i střelbu. Celý den jsem pak strávil v ulicích a fotil,“ řekl Goldsmith u příležitosti 50. výročí invaze Lidovým novinám. Amatérské fotografie ukazující tanky na Václavském náměstí i krev zraněných ho mohly proslavit. Zakoupily je pak od něho slavné světové publikace včetně magazínu Newsweek. Goldsmith se ale nakonec rozhodl živit jako právník. K jednorázovému »fleku« se vrátil včera v Praze, kde na Jungmannově náměstí zahájil venkovní výstavu svých černobílých emotivních snímků. Potrvá do konce srpna.