Takhle vypadala PROPUSTKA ZE SPÁRŮ RUSKÉ INVAZE!
4 fotografie
Po srpnové okupaci, jejíž padesáté výročí jsme si připomneli včera, řada lidí chtěla zkrátka a jednoduše pryč. V obavách z dalšího vývoje rychle činili obrovské životní rozhodnutí. Jenže... Tehdy k tomu museli mít platný pas s výjezdní doložkou. Povolení z nelehké doby ukázalo muzeum v Pardubicích.
Cesty ven v době komunistického Československa byly v podstatě možné jen do spřátelených států východního bloku. K výjezdu byl nutný pas opatřený zvláštním povolením s uvedením, pro které státy, na kolik cest a jakou délku pobytu platí. Bylo to jakési vízum od vlastního státu. Udělovalo jej ministerstvo vnitra a při rozhodování hrál velkou roli kádrový profil posuzovaného.
Uvolnění hranic
Rok 1968 díky pražskému jaru přinesl oteplení vztahů se Západem, větší uvolnění pravidel a hranic. Právě po vpádu ruských vojsk to tak lidé odhodlaní opustit své domovy měli s jejich překročením jednodušší. Někteří pohraničníci, kteří nesouhlasili s okupací, je v prvních dnech invaze dokonce pouštěli i bez potřených dokladů.
Cesta bez návratu
„Po srpnových událostech občané cestovali dál, jen se vraceli méně,“ uvedla mluvčí pardubického Východočeského muzea Kateřina Procházková, která našla ve sbírkách dokumenty z roku 1968 s výjezdní doložkou a vízem do Nizozemí.
Nejčastěji ale Čechoslováci směřovali do Rakouska. To však bylo spíše přestupní stanicí na jejich cestě do jiných států. Například až více než 8000 jich do léta roku 1969 emigrovalo do Kanady, přes 3000 lidí zamířilo do Austrálie, asi 1500 Čechoslováků odcestovalo do Jihoafrické republiky a skoro dva tisíce občanů zamířilo do USA. Mezi záchytné země patřily i Německo a Švýcarsko.
S Husákem se vrátily zákazy
Zlom v emigraci přišel v září roku 1969, kdy na zasedání vedení komunistů Gustáv Husák jako čerstvý první tajemník ústředního výboru strany navrhl striktní omezování cest na západ a uzavření hranic. Z Česka odcházeli vzdělaní lidé – a tomu se snažil zabránit. Tehdy nenašel ještě u všech straníků souhlas, ale o měsíc později se mu požadavek podařilo prosadit. To sice emigraci úplně nezastavilo, ale výrazně ji omezilo.
Až 100 tisíc emigrantů
Za opuštění země bez povolení hrozilo vězení od šesti měsíců do pěti let, finanční postih nebo zabrání majetku. Potrestání se musel obávat i ten, kdo vycestoval legálně, ale po uplynutí povolené doby se do Československa nevrátil. V roce 1969 byla však vyhlášena i jakási amnestie, která slibovala, že ti, kteří se vrátí do Československa do 15. září 1969, případně si zlegalizují pobyt, nebudou stíháni. Ta ale svůj účel moc nesplnila. Z odhadovaného počtu 70 až 100 tisíc emigrantů se totiž vrátilo jen asi 565 lidí.
Víte, že...
...řada Čechoslováků na dovolené v zahraničí zvažovala, zda se do republiky vrátit? Mnozí to neudělali, jiní třeba až po třiceti letech.
4 fotografie
