Dana Servian (72) vzpomíná na srpen 1968: Tajně jsme vysílali z kina

Daně Servian bylo jen 22 let a v rozhlase pracovala v účetním oddělení. „Když jsem se 21. srpna 1968 dozvěděla, že se budou otevírat další studia, nabídla jsem se, že pomohu s čímkoliv,“ vysvětluje. Proto byla vyslaná do tehdejšího kina Skaut ve Vodičkově ulici.

Přijímala zprávy
Tam dostala důležitý úkol – přijímat pro redakci zprávy od lidí zvenčí. „Posadili mě ke stolu a dostala jsem sluchátko. Za stolem bylo sklo a na druhé straně seděla rozhlasová hlasatelka Věra Šťovíčková (†74),“ říká Dana a hlas se jí nepatrně třese. Je vidět, že i po 50 letech jsou to pro ni nesmírně silné vzpomínky.

Kardinál i předseda
Najednou Dana mluvila s osobnostmi tehdejšího veřejného i politického života, například s kardinálem Františkem Tomáškem (†93) či předsedou Národního shromáždění Josefem Smrkovským (†62). „Řekl mi, že to vypadá, že je odtáhnou. Také z ústředního výboru mi někdo volal a mluvil strašně potichu. Prosila jsem ho, aby mluvil trochu více nahlas. Odpověděl: ‚Já vám volám ze záchodu, lítá to tady po chodbách se samopalama, nevíme, jak to dopadne, jenom vám chci dát tuhle zprávu!‘. Ten začátek byl hektický. Ke konci se mi už úplně klepaly ruce,“ popisuje Dana po dlouhých 50 letech.

Odtáhli je do SSSR
Pak byli Smrkovský, Dubček a další reformátoři skutečně eskortováni do SSSR a vše se začalo měnit. „Z rozhlasu přicházely pokyny typu: Neříkejte okupační armády, ale vojska Varšavské smlouvy. Začala se objevovat snaha »uvádět věci na pravou míru«. Na Šťovíčkové bylo vidět, že se jí to přestává líbit. To byla opravdu správná ženská,“ popsala Dana Servian obrat v politice rozhlasu.  

Spali pod oponou
„Celou dobu jsme tam byli špinaví, umatlaní. Nesměli jsme vylézt. Spali jsme pod špinavou oponou, která tam byla mezi kulisami. Pořád mi dávali jen kávu, kterou jsem nikdy před tím nepila. Asi čtvrtý den jsem se odhodlala zeptat, zda bych mohla dát vědět mamince. Zavolala jsem jí do práce. Jen jsem jí řekla, že jsem v pořádku, to stačilo,“ popsala Dana polní podmínky tehdejšího vysílání.

Kdo byla Věra Šťovíčková-Heroldová
Věra Šťovíčková, se kterou v tajném studiu Dana Servian pracovala, byla původně zahraniční rozhlasovou zpravodajkou. Stala se jedním ze symbolů rozhlasového vysílání v srpnu 1968. Z vysílání neodešla, ačkoliv už byli vojáci před budovou. „Řekla jsem: Milí posluchači, pod okny rozhlasu se střílí. Až uslyšíte československou hymnu, tak my budeme muset končit...“ vzpomínala později pro Český rozhlas.

Prověrky a emigrace
Po okupaci ještě nějakou dobu rozhlas fungoval v zaběhnutých kolejích. Pak začaly ideové prověrky, nejprve »odshora«, ale roku 1970 došla řada i na Danu. Ještě než dostala definitivní vyhazov, odjela na zájezd do Německa, Francie a Anglie. Právě v Anglii už zůstala a zde se také vdala. Později se přesunula do Německa, kde pracovala pro americkou armádu, a do vlasti se vrátila před pěti lety, aby se mohla starat o svou maminku.  

Rozstřílená okna, vykradené sklady!
Jak vypadal rozhlas po odchodu vojáků? To ukazuje záznam protokolu ohledání budovy z 3. září 1968. Jako připomínku tehdejších událostí ho Český rozhlas letos vysílal v rámci projektu Rádio Retro. „V místnostech ve druhém patře je dezolátní stav, okna rozstřílena, na zdech větší množství vstřelů, na podlaze omítka, sklo,“ diktoval prokurátor Karel Pešta, který ohledání vedl. Škody ale vojáci napáchali i poté, co budovu obsadili. „Pracovny zahraničních zpravodajů, všechny skříňky s osobními věcmi personálu jsou vypáčeny, ztráty zatím nelze zjistit,“ popsal protokolář. Vojáci vypáčili a vykradli i uzamčené pokladny, v opravně magnetofonů sebrali přístroje a na zemi nechali válet jen kožené obaly od nich. A když objevili zamčené dveře? Prostě do nich pustili dávku ze samopalu!