Vítejte na farmě mrtvol! Kde populární seriál Sběratelé kostí nachází nejlepší nápady

Vyřešit vraždu není tak jednoduché. Pokud se zabiják sám nepřizná, čeká kriminalisty mravenčí a nekonečná práce, aby ho odhalili. Velkým pomocníkem jim ale bývá překvapivě sama oběť. Z těla totiž mohou zjistit mnoho informací, třeba o době či místě smrti. Ale aby toto mohli odborníci s jistotou určit, musí si to přece jen někde ověřit. A právě proto existují tzv. farmy těl. Už jen myšlenka na takový objekt je morbídná a člověka zamrazí, když na to pomyslí. Ale musí to být.

Dárci těl
První taková farma vznikla v roce 1981 při University of Tennesse v Knoxville. Založil ji forenzní antropolog Bill Bass poté, co ho několikrát přizvali ke konzultaci při řešení vražd a on pochopil, že je potřeba studovat rozklad lidského těla. Farmu stejně jako pitevny zásobují dobrovolníci. Pokud chce nějaký Američan po smrti darovat své tělo vědě, vyplní na stránkách fakulty dotazník a škola už se pak o vše postará. Nutností je fotka, když je třeba z lebky rekonstruovat obličej, předloha se přece jenom hodí. Těla příbuzných mohou po jejich smrti také darovat rodiny, děje se tak asi 100krát do roka. Dárce ovšem nesměl mít AIDS, rakovinu či nemoc odolnou antibiotikům.
„Lidi láká, jak velké množství informací z jejich těl můžeme získat,“ říká ředitelka místního centra forenzní antropologie Dawnie Steadman.
Každá »oběť« leží jinak
V lesním porostu o rozloze 10 km² obehnaném plotem a ostnatým drátem obvykle leží 150 až 190 těl. Každá poloha či umístění má svůj smysl, napodobují totiž místa činu. Proto jsou některá jen pohozena na listí, jiná zakopána v mělkých hrobech, další v igelitu v kufrech aut, visící na oprátce či v masových hrobech. Mrtvoly jsou pak ponechány na pospas přírodním vlivům i zvířatům. Rozklad každého těla je pak pečlivě monitorován, aby poté v praxi na základě porovnání mohli přesně určit to, co se vrah snažil ukrýt. Vědci si zapisují pohyb hmyzu, zápachy i rozpad kostí. „Zvířata jako ptáci a mývalové umí na kostech napáchat velké škody a my to můžeme zaznamenat. Třeba stopy po zubech a žvýkání,“ popsala Steadman. Škola má také největší sbírku koster Američanů na světě. Tam jsou ostatky po jejich dosloužení na farmě poslány a tu navštěvují vědci při zkoumání biologických profilů, diagnóz nemocí a zranění či výrazných znaků zaměstnání. Záznamy také pomáhají při určování věku a pohlaví z kosterních ostatků, třeba u obětí z masových hrobů.