Na Šumavě žije kovboj: Koupe se v řece a přítelkyni vidí jednou měsíčně!
6 fotografií
Jistě by se u nás našlo mnoho chlapců a chlapů, kteří pod vlivem indiánek a westernových filmů snili o povolání kovboje. Málokdo si však v Česku svůj dětský sen splnil tak jako Michal Jílek (31), rodák ze Sušice.
Ten se jako kovboj živí již několik let. Místo po rozlehlých amerických pláních však prohání svá stáda na šumavských loukách. Má na starosti zhruba 250 kusů dobytka.
Život stranou civilizace
Za svůj život prošel několika farmami a časem se naučil jezdit i na koni. Pracoval jako zootechnik i vedoucí provozu, ale práce v kolektivu ho příliš neuspokojovala. Lákal ho klid, vlastní odpovědnost a samota. „Dělat s lidmi je jako boj s větrnými mlýny. Proto jsem se rozhodl, že se budu raději sám starat o 250 krav,“ říká statný šumavský honák, který v poslední době pracuje na farmě v Hartmanicích.
Od jara do prvního sněhu žije stranou od civilizace, přespává v odstavené maringotce, myje se v říčce a jednou za pár dní si sjede na koni do nejbližšího městečka pro nákup. Majitele stáda vidí jen občas, jednou za měsíc ho navštěvuje jeho mladší přítelkyně studentka Eva. V zimě se stará o to samé stádo pod střechou včetně telení.
Luckyho zachránil před jatkami
Kůň, na kterém Michal Jílek jezdí, se jmenuje Lucky. Jedná se o americké kovbojské plemeno Quarter horse, určené k práci s dobytkem a Michal ho před časem zachránil před jatkami. Dnes na něj nedá dopustit. „Získal jsem ho, když mu byly čtyři roky. Předchozí majitel s ním počítal na závody, ale trenér to s ním asi příliš neuměl. Takže to nedopadlo. Když jsem ho kupoval v dražbě, byl nejezditelný a hodně nedůvěřivý. Těch pádů bylo hodně. Zhruba po čtyřech vteřinách jsem byl na zemi,“ vzpomíná na zkušenosti s Luckym honák Michal. Nevzdal to, o radu požádal i zkušenější kolegy a zhruba za tři čtvrti roku dnes osmiletého koně zvládnul. Na noc ho nemusí ani přivazovat, ví, že neuteče.
6 fotografií
