Hvězda Tváře Jan Kopečný (28): Kolegové na mě donášeli! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

středa 6. července 2022

Dnes je Den upálení mistra Jana Husa, zítra Bohuslava

Hvězda Tváře Jan Kopečný (28): Kolegové na mě donášeli!

2017 Tvoje tvář má známý hlas.
2017 Tvoje tvář má známý hlas. (Foto Aha! – M. Rušinová, P. Machan, M. Přibyl, Herminapress.cz, archiv Kopečný, archiv Nova)

Před show Tvoje tvář má známý hlas ho znali hlavně milovníci muzikálů. Jan Kopečný (28) ale uměl překvapit. Hlasem i svaly! Deníku Aha! teď prozradil nejen pikantnosti na sebe, ale i ze zákulisí Tváře a hlavně českého showbyznysu. 

Kdy jste se začal věnovat muzice?

„Na internetu jsem se dočetl, že v šesti letech. Ve skutečnosti to ale bylo asi ještě o rok dřív. Tak trochu za to může hlavně můj děda. Ten totiž řekl mým rodičům, že mám hudební vlohy a poradil jim, ať mě přihlásí do základní umělecké školy. Tím to vlastně celé začalo. Děda je totiž muzikant a od mládí hrál na trumpetu a hrál i zpíval v kapelách na jihu Čech.“

Tehdy ale asi ještě nikoho nenapadlo, že byste se tím mohl živit?

„Vlastně ne. Sice jsem si jako malý capart zpíval, ale nebylo to nic výjimečného. Až někdy kolem patnácti mě to začalo pořádně bavit, protože se na to dobře balily holky. Až v té době mi muzika začala určovat životní směr. Nicméně když jsem měl po SuperStar nabídku na konzervatoř, tak jsem toho nevyužil. Tehdy jsem byl na gymplu, chtěl jsem si ho dodělat a zpívání se věnovat později. Potom jsem šel dokonce na vysokou ekonomku, což byl takový můj plán B. Na muziku jsem ale nezanevřel a věnoval se jí naplno. Šprtání mě nikdy moc nebavilo.“

Takže vás mám oslovovat pane inženýre?

„Vůbec! Tu školu jsem nedodělal, protože práce bylo tolik, že mi na to nezbýval čas. Dva roky jsem se tam snažil docházet, pak jsem přerušoval a opakoval, ale stejně jsem to nedotáhl do konce. Ekonomie zrovna není to, co by mě bavilo.“

Dokážete pochválit sám sebe?

„Upřímně jsem k sobě hodně skeptický už odmala, proto mám v sobě asi takový hnací motor na sobě dělat. Nemyslím jenom v rámci práce, ale třeba i v pravidelném posilování. Pořád jsem přesvědčený o tom, že je co dohánět. Že bych se ráno vzbudil a říkal si, vypadám skvěle a jsem borec, tak to fakt ne.“

Ego vám zvedají hlavně fanynky na internetu. Dělá vám to dobře?

„Už jsem to říkal na začátku – když jsem začínal s muzikou, tak jsem to dělal hlavně kvůli holkám. A jestli nějaký zpěvák řekne, že mu zájem žen nedělá dobře, tak kecá. Obecně žene mě to dopředu, když se mi zvyšují počty fanoušků, protože vím, že něco dělám správně. Tvář té medializaci dělá obrovskou službu, dost mi to pomáhá. Člověka to motivuje a je to příjemný.“

Dělají vám i neslušné návrhy? Zvou vás na třeba na rande?

„No jo. Jenže to, co má člověk naservírované, tak na to kolikrát nemá chuť. A naopak to, co nemůžu mít, chci. Dostal jsem pozvání domů nebo na večeře, těch bylo docela dost. Některý fanynky si dokonce našly adresu mých rodičů a posílaly jim dárečky. To bylo trošku zajímavé. S ničím vyloženě negativním jsem se ale nesetkal.“

Jste zadaný?

„Fanynky asi nebudou úplně nadšené, ale přítelkyni mám poměrně dlouho. Doteď jsem ale nepovažoval za nutné mluvit o tom nahlas.“

Našel jste si nové kamarády v Tváři?

„Řadu těch lidí už jsem znal z dřívějška. Třeba s Martinem Dejdarem jsme spolu dělali muzikál Děti Ráje, kde se alternoval se Sagvanem Tofim. Od té doby jsme dobří přátelé. Jako herecký kouč si tak ke mně mnohem víc dovolí a dostávám od něj vždycky pěknej kouř. Nebo s Leonou už taky hrajeme několik let v muzikálech, známe se už dlouho. To je taková moje muzikálová mamka. S Honzou Maxiánem spolu zase děláme v kapele."

Je tady vůbec někdo, koho jste neznal?

„Jenom s Tomášem Matonohou jsem se setkal poprvé, takže nějakou dobu trvalo, než jsme se poznali. Ale opravdu jsme si padli do oka a jsme skvělá parta. Tým Tváře nám k tomu hodně pomáhá. Nemůžu si na nic stěžovat. Nedokážu říct, že bych měl k někomu blíž, mám je rád všechny stejně.“

Myslíte, že vám to vydrží, až definitivně zhasnou světla ve studiu?

„Jelikož tady spolu budeme trávit několik měsíců, tak na to těžko člověk zapomene. Určitě k sobě budeme mít blíž a věřím, že nám nejvíc budou chybět Dádovy štrúdly. Doufám, že bude péct i nadále.“

To mezi vám opravdu není ani špetka rivality?

„Show Tvář je v showbyznysu hodně velká výjimka, protože v ní si nejsme konkurencí a spíš se podporujeme. Nemáme důvod soupeřit, protože každý máme to svoje a do toho si nesaháme. Třeba v muzikále je oproti tomu rivalita obrovská. Nikdo si nedovolí sice dělat vyloženě naschvály, ale pomluvy jedou ve velkém. Ty jsou na denním pořádku. Setkal jsem se s hromadou klepů, kdy na měrůzní kolegové donášeli producentům a našeptávali jim: On to nedá, on je špatný.“

Snížil jste se někdy k něčemu podobnému?

„Nebudete mi to věřit, ale tohle já nedělám, protože nesnáším pokrytectví. Musím zaklepat, že to nikdy nebylo potřeba. Vždycky se mi povedlo přesvědčit producenta o tom, že se na tu roli hodím, a prostě jsem ji dostal. Teď jsem naposledy zpíval v muzikálu Muž se železnou maskou, tam už mi volal producent i Michal David, pozvali si mě do studia, nazpíval jsem pár písniček a plácli jsme si.“

Byl na vás hodně přísný?

„S Michalem už jsem dělal pět muzikálů, vždycky jsem u něj hrál velké role a našli jsme si k sobě cestu. Vždycky, když jsem u něj byl ve studiu, tak přesně věděl, co chce, a mě ta práce s ním proto vždycky bavila.“

A na muzikálových prknech chcete stát donekonečna, nebo se plánujete vrtnout někam jinam?

„Řeknu to trochu neskromně, ale v rámci muzikálů jsem si splnil to, co jsem chtěl, a dostal jsem se na pozici těch největších rolí. V tom pro mě postup už dál není. Jedině můžu být lepší a lepší, ale to jde asi ruku v ruce i s věkem, se zkušenostmi. Co se týče rolí, mě asi nic lepšího už nečeká. Splnil jsem si maximum. Teď mě víc láká autorská muzika a kapela jako taková, tomu se teď hodně věnujeme s klukama. Muzikálu budu pořád věrný, ale televize je pro mě velká zkušenost. Nevím, co to přinese nebo nepřinese do budoucna. Nebráním se ničemu – ani seriálu, filmu. Líbila by se mi pohádka.“

Scházíte se s kolegy z Tváře u sklenky?

„Oslavujeme po každém díle, když ho úspěšně ukončíme, tak výhru musíme samozřejmě oslavit. Je to relax sednout si se skleničkou a oddechnout si. My to vlastně děláme jenom kvůli tomu alkoholu, abychom si pak dali skleničku na konci.“ (smích)

A jinak k barovému pultu sedáte často?

„Vlastně vůbec. Tím, že jsem mezi lidmi, tak si chci naopak odpočinout spíš sám. Do baru občas zajdu rád, ale jedině s partou lidí. Třeba s proslulým večírkovým králem Sagvanem Tofim. Sem tam vyrazíme, je to super, ale že bych si šel odpočinout do baru, tak to ne.“

Jsou podle vás umělci náladoví?

„Je to naprostá pravda, jak se občas převtělujeme do různých postav, tak jsme potom trošku melancholický a schizofrenní. Ale podle mě ženy všeobecně jsou docela náladové, záleží, co je zrovna za období, že...“

Jak vznikal rozhovor?

Nejdřív všechno běželo jak na drátkách. Na minutu přesně jsme se sešli v ateliérech show Tvoje tvář má známý hlas a pustili se do hovoru se sympaťákem s neuvěřitelným kouzlem osobnosti. Jenže Honza se promyšleně vyhýbal otázkám na tělo a snažil se směřovat náš rozhovor jenom kolem práce.

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním tištěném Deníku Aha!.

Na video s Janem Kopečným se můžete podívat zde:

Video se připravuje ...



Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.