Malá Mirka šla 25. června 1969 jako každý den do školy. Maminka ji kousek vyprovodila, potom jí holčička zmizela z očí. Zhruba za hodinu se plačící vrátila domů a silně krvácela z rozkroku. Chvějícím se hláskem líčila, že ji nějaký chlap vtáhl do auta, odvezl do lesa a ublížil jí. Potom ji zavezl zase zpátky k domu.
Pachatel Mirce svým odporným jednáním těžce poranil pohlavní orgány a musela okamžitě na operaci.
Když se probrala z narkózy, byla schopná detektivům poskytnout překvapivě podrobné informace. Popsala násilníkův vůz i předměty, které měl na přístrojové desce. Mělo jít o šedé »embéčko« plné ozdob z bužírky. V červenci 1969 ohlásil strážmistr z obvodního oddělení Praha 1, že kontroloval kvůli dopravnímu přestupku řidiče šedého »embéčka«, jehož vůz byl vyzdobený bužírkou. Detektivové si podezřelého muže pozvali na stanici a předstírali, že s ním chtějí řešit rychlou jízdu.
Když ho Mirka uviděla, roztřásla se a rozplakala. E. J. se ke znásilnění školačky přiznal. Prohlásil, že byl rozčílený, protože ho jeho žena sexuálně odmítala. Opil se, jezdil po Praze »a najednou měl
v autě nějakou holčičku«. Mirčiným štěstím v neštěstí bylo, že když se zvrhlík ukojil, dobře si uvědomoval, že je v maléru, ale nerozhodl se svědkyni umlčet. Raději ji odvezl domů a doufal, že nebude dopaden. To se mu však nesplnilo a byl odsouzen k jedenácti rokům vězení.