Hrozil vraždou, pak zbaběle utekl
„Tak, a teď jsi mrtvej. Opovaž se utíkat! Rozpářu tě jako králíka!“ rozkřičel se koncem prosince 1919 v odpoledním čase na nároží plzeňské Perlové ulice neznámý mladík na vyděšeného, kolem něj procházejícího školáka Jaromíra H. (14) z Nýřanska. Šermoval mu přitom před očima otevřeným kapesním nožem. V Jaromírově hrudním koši se úlekem málem zastavilo srdce.
O případu referoval západočeský regionální tisk 28. prosince zmíněného roku. Cizího chasníka, který Jaromírovi H. hlasitě vyhrožoval zabitím, chlapec nikdy v životě neviděl. Určitě mu až do té kritické chvíle nikde nezkřížil cestu. Neměl proto tušení, o koho jde a proč by právě jeho měl dotyčný, nebezpečně třímající v pravici ostře nabroušený žabikuch, poslat na věčnost. Neznámý násilník byl očividně starší, statnější a vyšší než napadený školák a v Jaromírovi byla rázem malá dušička. Co když ten gauner svou hrozbu splní a pobodá ho opravdu nožem? V té chvíli se na klučinu usmála sama paní Štěstěna.
To když z okna protějšího domu vyhlédl cizí muž a viděl a slyšel děsivou scénu, která se v Perlové ulici právě odehrávala. „Hele, mladej, já tě sleduju! Koukej toho hned nechat a zmiz odtud. Nebo si tam pro tebe dojdu!“ křikl na útočníka rázně. Tohle varování zabralo. Zlotřilý mládenec nechal svou vyhlédnutou oběť být, otočil se jako na obrtlíku a rozběhl se, stále s nožem v ruce, ulicí pryč. Příběh měl ovšem policejní dohru. Informovaní plzeňští strážci zákona nebrali hrozby cizího ozbrojeného mladíka na lehkou váhu. Podařilo se jim ho vypátrat a předvést na komisařství. Šlo o duševně nemocného zámečníka Rudolfa H. (18), bytem v Radyňské ulici.
