Pevná zeď zloděje zastavila
Byli tři a dost si troufali. Drzí chmatáci, kteří v Brně a v jeho okolí v létě roku 1966 páchali různé zlodějny. Někdy větší, někdy menší, pokaždé však vcelku úspěšné. V brněnské čtvrti Pisárky však v červenci uvedeného roku narazili...
O kauze psal deník Rudé právo 12. července. Kdo z těch tří přišel s opovážlivým nápadem vykrást oblíbenou a hojně navštěvovanou pisáreckou hospodu, není jasné. A ani to není zapotřebí vědět. Jisté je, že se zrodila myšlenka dostat se večer nenápadně do sousední budovy a pod pláštíkem noční tmy probouranou zdí vniknout do lokálu ke kase a ke strženým penězům. Něco takového zatím ještě nikdy a nikde nepodnikli. Plán byl ale na stole a jednohlasně schválen. A tak se zlotřilé trio dalo do černého díla.
První část plánu vyšla na jedničku. Všichni se bez potíží dostali do domu sousedícího s restaurací i s potřebným nářadím pro bourání zdi. Druhá etapa už ale byla nad síly loupeživé trojky – překvapivě tvrdá zeď odolávala kladivu a majzlíku. Pobertové se pozvolna začali smiřovat s představou, že tuhle akci budou muset odpískat jakožto neúspěšnou. Než však k tomu došlo, dostavili se na místo činu brněnští příslušníci tehdejší Veřejné bezpečnosti. Kdo jim dal echo, není známo. Podstatný byl fakt, že na rukou všech tří darebáků cvakla pouta. Následovala eskorta na služebnu VB, kde se ukázalo, že v rukou mužů zákona uvízli Karel Š. (22), Karel K. (22) a mladíček Milan M. (teprve 17). S jejich zlodějnami byl konec. Okresní prokurátor na všechny uvalil vazbu a pak už je čekal soud.
