Dítě sebral kočí
Tři nevyřešené otazníky možná přetrvávají od 20. února 1908 už sto třináct let. O té kauze psal týdeník Český západ 27. února 1908. Školačka Blaženka K. (11) šla pěšky kolem půl třetí odpoledne z vyučování v Lobzích domů na plzeňskou Letnou. A na poli rolníka J. D., u hromady hnoje, našla odložené plačící miminko. Už nad ním zlověstně kroužilo krákající hejno krkavců...
Dítě bylo v únorovém chladu nahé, zabalené do červené, modře puntíkované deky, nemělo čepičku ani ponožky. Zděšená Blaženka ho z pole odnesla na cestu s tím, že ho vezme domů. Rodiče pak rozhodnou, co dál. V té chvíli po cestě od Letné přijel jakýsi kočí, podle Blaženky zhruba padesátník, s vozem, do něhož byli zapřaženi dva koníci. Zastavil a křikl na školačku: „Dej sem dítě! Dovezu ho sám k představenému obce!“ Vzal miminko na kozlík, práskl do koní bičem a odjel směrem k Lobzům. Blažena se doma svěřila rodičům, co se jí cestou ze školy přihodilo.
Exkriminalista Doucha prozradil, jak se provádí výslechy podezřelých
Její otec, shodou okolností zaměstnaný také jako kočí, a její matka pak případ oznámili c. k. rakousko- uherské policii. Policisté se vzápětí dotázali v Lobzech na obecním úřadě, tam ale nikdo o žádném kočím a nemluvněti neměl tušení. „Pátráno dále a došlo se k překvapivému výsledku, že kočí i dítě beze stopy zmizeli. Případ, který je na Letné i v Lobzích předmětem denního hovoru a je ze strany povolaných úřadů pilně vyšetřován, zůstal posud záhadou,“ informoval Český západ. Zda byla nakonec přece jen nalezena a potrestána krkavčí matka, která pohodila děcko u hromady hnoje, či zda policie vypátrala kočího, který dítě odvezl kdoví kam, nebo zda si Blaženka příhodu jen nevymyslela, se už nedozvíme. Uplynulo přece jen už sto třináct let...
Exkriminalista Doucha popsal práci vyšetřovatelů na místě činu
