Zbitého svázal a nechal mrznout
Loupež, bití a naštěstí neúspěšný pokus vraždy se udály 18. ledna 1910 u Manětína na Plzeňsku. O děsivém dramatu psal o devět dní později list Český západ. Zahradník Josef W. z Litic u Plzně surově ztýral, oloupil a pak málem poslal na věčnost ševce Jana S. (17) z Věšína u Rožmitálu. Přitom zprvu se k němu choval jako kamarád. Po zásluze usedl zlotřilec u plzeňského soudu na lavici obžalovaných.
Dobová čeština Českého západu je natolik pozoruhodná, že zprávu otiskujeme v doslovném znění: „Obuvnický dělník Jan S. odešel z domova hledati práci. Na plzeňském nádraží sešel se se zahradníkem Josefem W., jenž jej přemluvil, aby s ním šel do Litic na nocleh. Druhého dne ubírali se oba mladíci k Manětínu. Za Plasy zavedl Josef W. Jana S. do lesa, kde jej udeřil holí do hlavy a omráčil. Bil do něho tak zuřivě, až hůl přerazil. Na to svlékl ubožáka do naha, přivázal ho za ruce i nohy ke smrku a ústa zacpal šátkem. Okradenému hrozil ještě, že jeho vlastním knejpem jej zabije, ale rozmyslil si to – a odešel se slovy:
»Tak, a teď tady buď a zmrzni tu!« S. ve smrtelných úzkostech, nahý a polozmrzlý úpěl půl druhé hodiny, až podařilo se mu po velké námaze dostati šátek z úst a osvobodil se z ostatních pout. Nahý běžel do blízkých Loman, odkud jej šafář dal odvézti do Plas k lékaři, jenž mu rány obvázal. Vrah dopaden byl hned druhého dne ve stohu u Loman.“ C. k. rakousko-uherské soudnictví tehdy nijak neotálelo, případ projednal porotní soud v Plzni už osm dní po spáchaném zločinu. A vynesl rozsudek. Darebný zahradník Josef W. mohl být nakonec šťastný, že jeho oběť v lednovém mrazu skoro zázračně přežila. Proto vyvázl »jen« se šesti lety tuhého kriminálu.
