Cestování po divadlech českých: Divadlo J. K. Tyla v Plzni...
V souvislosti s prvopočátky českého divadelnictví by se vám jeho jméno vybavit určitě mělo. Vždyť bez Josefa Kajetána Tyla by naše umělecká scéna nikdy nedosáhla takového věhlasu! Tento významný vlastenec sice působil především v Praze, velmi výrazný otisk ale zanechal i v Plzni. A tak přijměte pozvání na další představení ze série putování po prknech, která znamenají svět.
Málokdo ví, jak významnou štací v historii divadelnictví tohle západočeské město je. První představení se tady odehrálo již v roce 1818, umělci se ovšem sdružovali v místních hostincích a hráli jen pro vybrané diváky. Zájem byl ale tak velký, že plzeňský purkmistr pro tyto účely uzpůsobil zdejší obecní dům. Právě v té době se v souvislosti s Plzní poprvé objevuje i jméno Josefa Kajetána Tyla, který tu – coby člen kočovné divadelní společnosti – odehrál hned několik představení v českém jazyce. V roce 1856 ve městě zemřel a je zde rovněž pohřben.
Velikáni na průčelí
Velkým mezníkem se stala 30. léta 19. století, kdy se Plzeň dočkala samostatné divadelní budovy. Postavena byla podle návrhů architekta Lorenza Sachettiho a kvůli velkému zájmu publika se hned několikrát musela rozšiřovat. Přesto její kapacity nestačily, a tak bylo v 90. letech rozhodnuto o divadle novém.
Vyprojektoval jej Antonín Balšánek a v roce 1903, po třech letech budování, byl operou Prodaná nevěsta ukončen provoz divadla starého a Smetanovou Libuší zahájen provoz toho nového, které se v současnosti jmenuje Divadlo J. K. Tyla. V novorenesančním »paláci«, tzv. Velkém divadle, sídlí činohra plzeňského ansámblu dodnes. Stojí na okraji historického centra a patří k nejkrásnějším stavbám ve městě. Průčelí zdobí portréty významných osobností české kultury (např. Františka Škroupa, Václava Klimenta Klicpery a dalších), interiér je vyzdoben malbami od Františka Fröhlicha, Františka Urbana a Josefa Mandla. Hledišti s kapacitou 444 míst dominuje bohatý skleněný lustr a štuková výzdoba, jevišti pak malovaná opona s heslem „Plzeň vítá uměny na prahu nového divadla“ od malíře Antonína Němejce.
Více o tomto divadle čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 47.
