Terapeutka Věra Jungová (49) pracuje s jemnými »pětigramovými« doteky: Kraniosakrální terapií rozpouští traumata!
Když bylo jejímu synovi osm let, spadl ze stromu a zlámal si páteřní obratle. Měsíc ležel v nemocnici a paní Věra Jungová (49) s ním pracovala pomocí kraniosakrální terapie. Dnes nemá žádné následky a na rentgenu vážný úraz nepoznají. Této terapii se intenzivně věnuje dodnes a má řadu spokojených klientů, kterým pomáhá jak se zdravotními problémy, tak s traumaty. Od miminek až po seniory.
Už jako dítě si vyzkoušela, že má v rukou neobvyklou energii. Reagovala na proutek a kyvadlo. Pak na věci mezi nebem a zemí pozapomněla. Vystudovala obchodní akademii, a když se jí narodil syn, otevřela si obchůdek s porcelánem. Potom se jí dostaly do rukou léčivé kameny. „Okamžitě jsem cítila, jak mě štípou v rukou,“ vypráví. A tak se začala zajímat o semináře s alternativní tematikou. „Pak jsem v knihkupectví uviděla knihu Ruce světla,“ říká. Hned si ji přečetla a možná i to bylo impulzem k tomu, že začala chodit na další semináře a pracovat s energií. „Tak jsem získala povědomí o tom, jak to asi tak v těle funguje,“ říká paní Věra. Prošla si akupunkturou, akupresurou, reiki, masážemi. Poté objevila kraniosakrální terapii. To bylo zhruba před 15 lety. Cítila, že to je přesně to, čemu by se chtěla věnovat. A tak se vrhla do dalšího studia. Svou dosavadní cestu zakončila tříletým studiem biodynamické kraniosakrální terapie. „Jezdili nás školit lektoři ze Švýcarska,“ vzpomíná Věra Jungová, která je držitelkou řady certifikátů a diplomů. A v čem vlastně kraniosakrální terapie spočívá? I když název zní netradičně, má medicínský základ, a to hlavně v kraniosakrální osteopatii. Kraniosakrální práce s tělem má totiž původ v experimentech amerického osteopata, doktora Sutterlanda. Ten vytvořil model kraniosakrálního systému a popsal, jak pohyb tekutin mezi lebkou a kostí křížovou ovlivňuje celý organismus. „Prováděl různé výzkumy i sám na sobě. Měl speciální koženou helmu, kterou měl upravenou tak, že se dala různě utahovat v místech, kde byly jednotlivé lebeční kosti,“ vysvětluje.
Jak to funguje
Při této terapii se pracuje pomocí jemných dotyků. Při práci se využívá kraniosakrálního rytmu, který vytváří pohyb mozkomíšního moku. Rytmus mozkomíšního moku se pohybuje v rozmezí 6 až 12 cyklů za minutu, lze jej cítit podobně jako krev v žilách. Co je nad a pod tímto rytmem, lze definovat jako neharmonický stav. „Mozek a mícha jsou obaleny tvrdou membránou dura mater. Celý tento prostor je vyplněnou tekutinou – mozkomíšním mokem, který je nepřetržitě produkován a absorbován. Tento mozkomíšní mok se vytváří filtrací krve v choroidálních plexech, které se nacházejí na stěnách čtyř mozkových komor, v nichž se hromadí,“ vysvětluje paní Věra.
Jak terapie probíhá? A komu může pomoci? Čtěte nezkrácený článek v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na vašich stáncích jen za 8,90 Kč!
