Televizní kuchařka Karolína Kamberská (44) o své cestě na televizní obrazovky a milovaném vaření: "V kuchyni nejsem dobrodruh!"
Toužila být zpěvačkou, vystudovala ale politologii a začala pracovat jako novinářka. Po rodičích zdědila i lásku k vaření. A tak když Karolína Kamberská (44) založila vlastní rodinu – má tři děti Davida (22), Sáru (20) a Matouše (7), začala se o gastronomii zajímat intenzivněji. Sbírala recepty a vařila… Nakonec vytvořila kulinářský pořad Karolína, domácí kuchařka, který si mezi diváky získal nevídaný úspěch. Dnes mohou na obrazovkách Primy sledovat už čtvrtou řadu a v prodeji je i Karolínina třetí kuchařka. Jaká byla její cesta na obrazovky? A co prozradila ze svého soukromí?
Když si vzpomenete na dětství, jaké jídlo se vám vybaví?
„Jsem polívková, takže asi nejvíc mám s dětstvím spojenou kulajdu (naši jsou vášniví houbaři) a taky naši domácí verzi frankfurtské polévky. Moje děti si je zamilovaly taky, takže je dělám dodnes docela často. Naopak jsem v dětství nesnášela segedín, a dnes ho mám ráda stejně jako celá moje rodina.“
Kdo u vás vládl v kuchyni?
„Divili byste se, ale u nás se o vaření docela rovnoprávně střídali máma i táta, oba totiž vaří skvěle a hodně rad do začátků jsem dostala i od táty. Babička byla spíš na sladké, dodnes peču její buchty s čokoládou. Se ségrou jsme doma nevařily vůbec – v kuchyni se pořád motali naši rodiče, takže pro nás už nebylo místo. Obě jsme se naučily vařit až v dospělosti.“
Každá holka má nějaký dětský sen, čím bude. Jak to bylo u vás?
„Jako dítě jsem chtěla být zpěvačka. Psala jsem písně a pořád hrála na kytaru. V dospělosti jsem se 12 let živila jako písničkářka v malých klubech, a bylo to tak akorát, aby mě ten sen přešel – trávit mnohem víc času v autě než na pódiu není můj styl, jsem domácí typ. Vaření mi dělá větší radost, a tak hraju už jen pro kamarády, když mě někdo ukecá.“
Jak jste se dostala až k politologii, kterou jste vystudovala?
„Bylo krátce po revoluci a já byla nadšená do toho, aby naše země vstoupila do nové doby tou správnou nohou, chtěla jsem pro to taky něco udělat. Obdivuji lidi, které to dodnes neomrzelo, a stále o něco usilují, mě psaní o politice vyčerpávalo, a tak jsem to ráda nechala těm, kdo mají větší výdrž.“
Kdy vás vaření chytlo tak, že jste se mu rozhodla trvale věnovat?
„Asi ve chvíli, kdy jsem začala vařit pro rodinu. Když jsem byla na mateřské, přestěhovali jsme se do takového starého domku na venkově a já trávila spoustu času v kuchyni, zatímco si kolem mě hrály děti. Vaření mi k této době nějak přirozeně ladilo, začínala jsem tradiční levnou venkovskou kuchyní.“
Prý sbíráte zapomenuté recepty, kam na ně chodíte?
„Ano, sbírám staré i nové kuchařky. Jednou se mi dokonce stalo, že mi nějaká skvělá paní poslala celou svou sbírku receptů, že už je sama a nevaří a že u mě to ještě najde využití. Pokladů je v mé sbírce spousta, nejvíc asi miluju starou dvojdílnou knihu Praktická hospodyňka, kterou jsem dostala před patnácti lety k narozeninám. Mám ráda atmosféru první republiky, hospodyňky v naškrobených zástěrkách…“
Vaříte i recepty, které si vozíte ze zahraničí. Jak se tam k nim dostáváte?
„Ochutnávám a pak se pídím, jak se to jídlo vaří. Recepty se dají dneska už najít na mnoha místech a já pak doma zkouším a hledám, která verze se pro mě blíží ideálu.“
Co nejvíc exotického jste ochutnala?
„Nejsem moc velký dobrodruh. Letos mě na jednom food festivalu neustále ukecávali, abych ochutnala pražené kobylky a červy, ale to já nedokážu, i přes to, že to tam spousta lidí jedla bez potíží. Měla jsem ale kousek nějakého hada. Přišlo mi, že chutná jako kuřecí stehno.“ (směje se)
Máte tři děti. Musela jste vařit pro každého něco jiného?'
„Nejmíň vybíravý je ten nejmladší, tomu snad chutná všechno, takže je opravdu radost pro něj vařit. S velkými dětmi to taková sranda nebyla, nejstarší syn například odmítal cibuli (ale ta je skoro v každém jídle, že) a dcera zase nemá ráda nic, v čem jsou kosti. Ale přiznávám, že jsem v tomhle trošku Herodes – kdo nechtěl normální jídlo, dal si krajíc chleba.“
Chtěly děti pomáhat v kuchyni, nebo jste je musela spíš nutit? A jak je na tom s vařením váš manžel?
„Děti jsem nikdy nenutila, vařili, když měli náladu, třeba dcera dělá skvělé brownies. Dneska už jsou oba samostatní a vaří rádi (i když za nejstaršího syna vaří spíš jeho přítelkyně, která je v tom ovšem výborná), občas mi píšou po skypu, co se dělá se kterým druhem masa. Můj muž je specialista na snídaně. Do toho se mu moc nemotám, protože snídaně dělá na světové úrovni.“
Udělala Karolína v kuchyni někdy nějaký průšvih? A o jaký recept se kuchařka s našimi čtenářkami podělila? Dočtete se v nezkráceném rozhovoru v tištěném Aha! pro ženy. Jen za 8,90 Kč!