Kink aware psycholožka Zdeňka Pospíšilová: Raději 5 vteřin trapnosti, než své touhy neprožít!
Pracuje s klienty, kteří se chtějí poradit v oblasti osobního růstu, partnerských vztahů a sexuality. Její srdeční záležitostí jsou sexuální variace, BDSM a alternativní vztahová uspořádání, o která se zajímá přes deset let. Láká vás prozkoumat tato zákoutí intimity a ptáte se sami sebe, jestli je to v pořádku? Toužíte zkusit BDSM, ale nevíte, jak začít? Přečtěte si rozhovor s psycholožkou Zdeňkou Pospíšilovou, který vám dodá kuráž!
Zdeňko, povězte mi na úvod, co vlastně znamená pojem sexuální či vztahové variace?
Sexuální variace je vlastně synonymum pro sexuální preference. Zjednodušeně řečeno to, co se člověku líbí v rámci sexuality a intimity, co ho přitahuje a vzrušuje. Některé variace můžeme označit jako menšinové, například sadomasochismus, fetišismus a další. Dříve se pro ně používaly termíny jako deviace, aberace, perverze, dnes pojem parafilie – ty ale nejsou lidmi moc dobře vnímány – vyvolávají dojem, že jde apriori o něco špatného. Pojem „variace“ je mi bližší i proto, že výraz preference může svádět k předpokladu, že jde o cosi, co člověka zajímá a baví spíš na úrovni koníčku. Sexuální variace je ale trvalou součástí osobnosti – něco, co si člověk nevybírá, co má v sobě hluboce zakořeněné. S čím se může učit pracovat a žít tak, aby mu to sloužilo a přinášelo spíš radosti, než starosti. Dál jste se ptal na alternativní vztahová uspořádání. Neexistuje pouze jeden vztahový model, a už vůbec jediný správný, který by byl vhodný pro každého člověka. Pro mnoho lidí může být velmi úlevné zjištění, že není potřeba, aby se za každou cenu snažili napasovat do formy, která je sice společensky široce přijímaná, ale pro ně zkrátka není. Lišíme se v představě toho, jak by naše vztahy měly vypadat, co od nich vlastně očekáváme. Také v tom, zda jsme schopni lásky pouze k jednomu, nebo více partnerům najednou a tato pestrost je v pořádku. Vztahy, které zahrnují nějakým způsobem více než dva partnery, jsou postavené na otevřené komunikaci mezi všemi zúčastněnými, důvěře, respektu. Čím více „zúčastněných“, tím náročnější to samozřejmě někdy může být ve smyslu společné domluvy, ale přesto je to varianta, která může dobře fungovat.
Jiné než tradiční intimní i partnerské vztahy zatím nejsou přijímané celospolečensky. Mění se to?
Oba pojmy – sexuální variace a alternativní vztahová uspořádání – podle mne spojuje to, že se jedná pro řadu lidí o nové, neznámé téma, z čehož mohou vyplývat i nejrůznější obavy, předsudky a ne vždy pozitivní reakce. Současně je spojuje to, že ať už si člověk přeje v rámci vztahu a intimity zažívat cokoliv, tím o co každý nějakým způsobem stojí, je láska a přijetí. Myslím, že i v otázce porozumění těmto tématům se naše společnost mění k lepšímu. Obojí se dnes více normalizuje, což je za mě dobře. Vidím posun k lepšímu i v přístupu odborné veřejnosti. Zatímco dříve byly méně obvyklé sexuální záliby chápány apriori jako něco negativního, dnešní výzkumy se zaměřují na to, jak mohou lidem jejich záliby obohatit osobní i partnerský život. Postupně se učíme otevřeně o sexualitě mluvit a umět si říct, co nás láká – i když se třeba zprvu stydíme. A to je moc dobře, protože je lepší 5 vteřin trapnosti, než si nedovolit říci, po čem toužíme a nikdy své touhy neprožít.
Čím se zabývá kink aware psycholožka? Co vás dovedlo právě k profesnímu zaměření, které mají v době vzniku rozhovoru jen tři psychologové v ČR, včetně vás?
Motivoval mě osobní zájem. Od 18 let se pohybuji v BDSM komunitě a sama jsem si kladla řadu otázek: Jak k takovému zaměření vlastně člověk přijde? Kde se to v něm bere a proč ho baví zrovna to a ne něco jiného? Během studia mě hodně ovlivnil předmět Lidská sexualita, kde jsem zjistila, že bych se těmto otázkám mohla věnovat i v rámci výzkumu. Zároveň jsem se občas při rozhovorech s lidmi z BDSM komunity potkávala s tím, že projevili zájem o psychologickou pomoc. Měli ale buď špatné zkušenosti, setkali se s nepochopením ze strany terapeuta, nebo se ani neodvážili na někoho obrátit. Obávali se toho, co by psycholog na jejich intimní záliby řekl. Rozhodla jsem se proto uvádět, že se tomuto tématu teoreticky i prakticky věnuji a mohou se tak na mne obracet lidé, pro které je důležité, aby tomu psycholog rozuměl. Angličtina má pro sexualitu nad rámec běžné klasiky hezký výraz kink. Proto se zaměření psychologů na tuto oblast označuje jako kink aware.
Bylo pro vás samotnou těžké otevřeně sdělit světu svůj zájem o BDSM? Jak takový coming out vnímalo vaše okolí?
Můj zájem o BDSM vnímám stále jako osobní věc, se kterou se sice netajím, ale zároveň o ní ani nemám potřebu detailně hovořit, mimo mé nejbližší. Můj coming out podle mě proběhl velmi dobře, mám velké štěstí na lidi kolem sebe. Reakce byly buď pozitivní nebo neutrální. S vyloženě negativním postojem jsem se nesetkala. Pár lidí v mém okolí se mi zároveň na základě toho svěřilo, že by je něco podobného taky lákalo, ale nevěděli zatím, jak a s kým to téma otevřít. O tom, že se o BDSM zajímám, jsem preventivně mluvila například během pohovoru na pozici školní psycholožky. Ptala jsem se, zda to není problém. Naopak to vedení školy zaujalo s tím, že bych mohla vést kurz sexuální výchovy. Při další mé práci v poradně pro děti a mládež to zase kolektiv vnímal jako určitou nadstavbu, která profesně obohacuje tým. Ale uvědomuji si dobře, že mám štěstí, protože vidím, že tak pozitivní reakce nejsou vždy samozřejmostí. Proto se také snažím klienty motivovat, aby se obklopovali podobně naladěnými lidmi, kteří je budou přijímat takové, jací jsou, a nezůstávali na to sami.
Více se dočtete zde: https://www.yoo.cz/pribehy/rozhovor-kink-aware-psycholozka-zdenka-pospisilova/
