Recepty na štěstí ve dvou - Je svatba důležitá?
Žít spolu v lásce a harmonii až do smrti. To je přání snad všech párů na světě. Když dva lidi stojí společně u oltáře, přesně s touhle vidinou a cílem vyslovují svoje magické »ano«. Touží sdílet společně radosti i starosti, těšit se ve dvojici ze života, založit šťastnou rodinu... Každodenní život však často tyto ideály hatí. Není výjimkou, že po pár letech společného soužití manželé zjistí, že se jejich život proměnil v jednu velkou rutinu. Jak předejít tomu, abychom hledali z manželství únikovou uličku, ale naopak se rádi vraceli domů, poradí odborníci. Recept na šťastné manželství se totiž ukrývá v každém z nás.
Svatba je důležitá
Dalším krokem ke šťastnějšímu životu je svatba. Ačkoli je dnes v módě říkat, že nepotřebujeme na vztah papír, a řada párů žije tzv. »na psí knížku«, podle odborníků jsou sezdané páry zpravidla šťastnější. Dle nich je totiž svazek důležitý hlavně v těžkých okamžicích, jako jsou krize středního věku, ztráta zaměstnání nebo nemoc jednoho z manželů. „Sňatkem vyjadřujeme nelimitovanou ochotu. Není to o tom, jestli předvídáme, ale o tom, že chceme zachovat lásku, úctu a věrnost a jsme připraveni na nejrůznější potíže, které život přinese. Ostatně už ze statistiky víme, že svatba prodlužuje životnost vztahu, a naopak vztahy mezi lidmi, kteří programově svatbu odmítají, jsou křehčí. Zastánci volných svazků jsou už od začátku nastaveni na rozchod. Jinými slovy říkají: »Budeme na zahradě, dokud nezačne pršet.« A sotva začne kapat, odcházejí,“ říká uznávaný psycholog a odborník na vztahy Jeroným Klimeš. Podle jeho slov musí spolu partneři fungovat i ve chvíli, kdy jim spolu rozhodně dobře není. „Ať je to těhotenství, první dítě, nemoci, finanční pohroma nebo cokoliv jiného. Představte si, že se sejde pět kluků, kteří chtějí dát dohromady skvělou kapelu. Jdou do toho naplno, mají zkoušky třikrát týdně, všichni dřou. Nemůžou pracovat podle principu »jsme spolu, protože je nám spolu dobře«. Oni fungují podle jiného – »jsme spolu, protože máme společný cíl«. A cesta k tomuto cíli s sebou automaticky nese i nepříjemnosti. U svatby nejde o to, jestli se odehraje na úřadě, v kostele nebo na louce, ale o rozhodnutí, že ten druhý patří ke mně a já to s ním doklepu, i když má nějakou blbou vlastnost a i když nás potká jakákoliv těžkost,“ dodává Klimeš. Prostě spolu v dobrém i zlém.
První krize
Manželství je celoživotní zkouškou, za kterou sice žádný diplom nedostaneme, ale odměnou nám může být krásný život. Podle psychologů však existuje i jakési časové vodítko, které mapuje roky, jež jsou v manželství ty pohotovější, a které naopak můžou pořádně provětrat rodinný život. Podle statistik to už v deseti procentech manželství začíná skřípat hned po svatbě. Nová role totiž s sebou přináší určité změny. Někdo ten pocit, že prostě k někomu patří, že s ním má strávit celý život, neunese a ze vztahu utíká. Dříve se říkalo, že v manželství vládne číslo sedm a krize přichází po sedmi letech. Dnes ale statistika odhalila jiná čísla. „Sedmiletá krize je mýtus. Pokud jsou muž a žena stále spolu, šance na dlouhodobé manželství se naopak ještě zvýší,“ píše britský list Daily Mail. Nejnáchylnější k rozvodu jsou právě první roky, počátky manželství. Velké riziko nastává krátce po svatbě, anebo kolem čtvrtého, pátého roku. „Polovina manželství a tři čtvrtiny partnerství se rozpadají. Dvojice spolu totiž neumějí žít,“ vysvětluje důvod krachu vztahů Kovářová. Je to prý proto, že spolu neumíme mluvit. „Vzájemně si nerozumíme, ani když pocházíme ze stejného města, ze stejné sociální vrstvy, ani když hovoříme stejným jazykem,“ tvrdí. Její recept na zvládnutí krize tkví nejen v tom, že se obrátíme hned na odborníky, ale že přejdeme okamžitě k vlastnímu hledání řešení. „ Obecné doporučení je zastavit se a zkoumat, co se ve mně děje. Pak o svém problému mluvit se svými nejbližšími. A pokud zjistím, že se můj stav nezlepšuje, pak se obrátit s žádostí o pomoc k profesionálům,“ radí Kovářová. Psycholog Klimeš zase radí držet se hesla »dvakrát měř, jednou řež«. Je důležité v krizi, aby se lidé k sobě nechovali jako válečné strany. Nevytvářet koalice a ihned svádět bitvy a rozdělovat území na »moje« a »tvoje«. „Jsem zastáncem toho, že když se něco pokazí, je potřeba snažit se to opravit. Barák, auto a vztah napřed opravujeme, a teprve potom případně vyměníme,“ doporučuje Klimeš.
Více o štěstí v manželství najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 17.