Historie Národního divadla Brno se datuje do konce 19. století!
Hned tři divadla u nás se mohou pyšnit přízviskem Národní. Dvě z nich – to v Praze a Ostravě – jsme již společně navštívili, do posledního nahlédneme právě dnes. Nachází se, kde jinde, než v moravské metropoli. Jste připraveni na cestu za architektonickými perlami Brna?
Koncem 19. století působily v Brně zejména německé ochotnické divadelní spolky. Kolem roku 1881 se ale ve městě začali sdružovat i čeští umělci, kteří zprvu hráli v restauraci U Marovských. Po vzniku samostatného Československa byla souboru přidělena budova původně německého divadla Na Hradbách. To dnes nese název Mahenovo.
Diváci mají na výběr
Mahenovo divadlo sloužilo potřebám německého Městského divadla od roku 1882. Dnešní podobu mu vtiskla dvojice proslulých vídeňských architektů Fellner – Helmer. Budova je vystavěna v eklektickém slohu, který je kombinací novorenesance, neobaroka a neoklasicismu a dodnes patří mezi nejvýraznější perly historického centra. Průčelí dominuje lodžie s korintskými sloupy a štít s figurální výzdobou, jejímž autorem je Vídeňan Theodor Friedl. Hlediště, laděné do červenozlaté barevné kombinace, zdobí strop dekorovaný šesti lunetami. Autorem opony je malíř Franz Lefler.
Až do roku 1965 sloužilo divadlo zejména potřebám operního ansámblu. Ten se pak dočkal budovy vlastní, kterou dnes známe jako Janáčkovo divadlo. Objekt z železobetonového skeletu dokáže pojmout přes tisícovku diváků a nachází se před ním svítící fontána se sochou skladatele Leoše Janáčka.
Národní divadlo v Brně disponuje ještě další scénou, a to Divadlem Reduta. Tato budova je zmiňována už v análech z roku 1608 a patří tak k nejstarším divadelním stavbám v Evropě. V prosinci roku 1767 tu dokonce koncertoval tehdy jedenáctiletý W. A. Mozart.
Více o divadle čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 7.