Divadlo F. X. Šaldy má podobný osud jako Národní!
Je až s podivem, jak se některé osudy mohou proplétat. Bez výjimky to platí i o libereckém Divadle F. X. Šaldy. V době, kdy se v Praze stavěla »zlatá kaplička«, byla scéna na vzestupu, pak ji ale potkalo stejné neštěstí. Původní dřevěné Soukenické divadlo lehlo popelem. Liberečtí se přesto nevzdali a na novou budovu uspořádali sbírku…
Vídeň v Čechách
Předchůdce dnešní scény – Soukenické divadlo – zahájilo svůj provoz již v roce 1820. Sloužilo dlouho, až do roku 1879, kdy uvnitř budovy z neznámých příčin vypukl požár. Stavba byla zničena. Přesto se místním podařilo ve sbírce vybrat přes 150 000 zlatých. A 15. září 1881 byl položen základní kámen divadla zcela nového… Autory projektu se stali věhlasní vídeňští architekti Ferdinand Feller a Hermann Helmer, kteří budovali divadla po celé rakousko-uherské monarchii. Stavba to byla vskutku moderní: měla už i horkovzdušné ústřední topení, železnou oponu a interiérům dominovaly (a dodnes dominují) opracované kamenné desky a štuková výzdoba s alegorickými výjevy. V roce 1883 se divadlo Schillerovým dramatem Vilém Tell otevřelo veřejnosti.
Nabídka je pestrá
Na začátku 20. století se scéna těšila velké oblibě, zejména pro své adaptace oper Richarda Wagnera či Richarda Strausse. Po nástupu komunistického režimu repertoár tvořily především české hry. A v roce 1957 také divadlo dostalo své současné jméno – po významném českém literátovi a libereckém rodákovi F. X. Šaldovi. Dnes scéna svým návštěvníkům nabízí nejen činohru a operu, ale také baletní představení. V repertoáru nechybí díla současných tvůrců ani klasiků, jako je např. Molière či Shakespeare. Z herců, jejichž jména vám mohou být povědomá, jmenujme například Václava Helšuse, Přemysla Houšku nebo Martina Polácha.
O zajímavostech v okolí divadla čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 50.
