Aneta Vignerová (37): Krize mě obrovsky posílila!
V roce 2009 vyhrála titul Miss České republiky. Od té doby je Aneta Vignerová (37) jednou z nejžádanějších modelek u nás, která si drží své pevné místo na přehlídkovém mole. Kromě toho fotí nejprestižnější kampaně a v poslední době se věnuje hodně i sociálním sítím. Jejím koníčkem je móda, design, kosmetika a vaření. Naopak v posilovně ji jen tak nepotkáte. V soukromí si pohledná brunetka prošla velmi těžkou zkouškou, když prožívala rozchod se scenáristou Petrem Kolečkem (40), se kterým už tehdy měla syna, dnes pětiletého Jiříka. Oba však za záchranu vztahu zabojovali, vzali se a od té doby žijí spokojeně. Jak vidí Aneta s odstupem zažehnanou krizi? Co řekla o své roli mámy? A čím nyní žije?
Aneto, váš syn před pár dny oslavil páté narozeniny. Opět pracujete naplno?
„Už je to velký kluk a já pracuju naplno. (usmívá se) Já jsem ovšem pracovala i v průběhu mateřské a rodičovské. Potřebovala jsem něco dělat, abych se cítila dobře. Postupně jsem rozjela svůj Instagram, kde dělám spolupráce, a tomu se vlastně poslední rok věnuju asi nejvíc. Velmi slušně mě to živí a baví mě to.“
Děláte ještě přehlídky?
„Taky. Snažím se to vyrovnávat. Nebudu zapírat, že finančně jsou sociální sítě zajímavé, ale samozřejmě ráda si odskočím na molo nebo na focení. Navíc podporuju různé umělce, mám ráda kreativní hezké věci. Nechci být závislá jen na sociálních sítích, potřebuju k tomu dělat i jiné věci. Přehlídky, focení, make-up, oblečení, to mám ráda a baví mě to.“
Hodně na sociální síti vaříte. Jsou to vaše recepty, nebo se necháváte inspirovat?
„Spíš jsou to věci odzkoušené za roky vaření. Občas je nějak obměním, ale ráda se nechávám i inspirovat. Celoživotně mě baví kuchyně Jamieho Olivera, na tom jsem vlastně vyrůstala.“
Jste hodně štíhlá, jak se tedy udržujete ve formě?
„Upřímně, se sportem moc kamarád nejsem. Ale teď jsem začala chodit na pilates, protože mě bolí dlouhodobě záda. Štíhlou postavu mám asi v genech, jsem celý život hubená. Vždycky říkám, že modelku by měla dělat holka, která k tomu má proporce a ne, aby kvůli tomu musela nějak extra hubnout. Měly by to dělat holky, které mají nějakou genetickou základnu, aby se z toho potom nehroutily. Někdo by možná řekl, že být modelkou je jen tak, ale je to velká řehole, protože jsou tam tvrdé podmínky a psychicky je to hodně náročné. Já díky bohu mám váhu a postavu geneticky danou, ale taky jsem si užila období, když jsem byla opravdu »veliká«. To bylo po porodu syna, kdy jsem v těhotenství přibrala 25 kg.“
Jak dlouho jste se vracela na svoji váhu?
„Trvalo mi to asi rok, ale nic extra jsem pro to nedělala. Rozhodně jsem to neměla tak, že bych si řekla, že dva měsíce po porodu potřebuju mít místo břicha pekáč buchet. Tak ambiciózní zase nejsem. Možná je to i tím, že člověk má díky modelingu nějaké sebevědomí a neměla jsem potřebu něco dohánět. Hlavně máme dům za Prahou a v Praze pak také bydlení, takže jsem pořád na cestách a v pohybu. Když vyjedeme ven, odkládám telefon a pořád něco dělám, tělo je v zápřahu, a to já potřebuju. Stejně jako odpočinek, který si taky dopřeju. Potřebuju balanc. Pokud můžu něco ze své zkušenosti ale poradit, tak neřešit hubnutí nějak drasticky, protože pak to jde mnohem hůř. Když je člověk spokojený a má vedle sebe partnera, který nelpí na tom, že má ženská vypadat tak a tak, ale má ji rád takovou, jaká je, tak věřím, že si k tomu každá žena najde cestu sama přirozeně. Všechno jde ruku v ruce. Úsměv a dobrá nálada to skryje velmi lehce.“
Se synem občas i fotíte, baví ho to?
„To je spíš výjimečně a většinou do našeho soukromého alba. Nedávno jsme ale fotili se skvělou fotografkou, která má velký cit, a vyšly krásné fotky. Jiřík se uvolnil, což je důležité. Je to zajímavý proces udělat rychle a efektivně skvělé fotky s dítětem.“
Jiřík od vás pózování už odkoukal, mám pravdu?
„Nevím přesně, co se v něm odehrává. Ale vyrůstá v tom, pozná, když ho oblékám a třeba to trvá déle, že to má asi nějakou důležitost. Občas se sám před zrcadlem na sebe kouká a nějak to okomentuje. Věřím, že má na něj vliv i to, když se obklopujeme hezkými věcmi. A i já se díky Jiříkovi pořád učím.“
Snažíte se synem odmala držet kamarádský vztah, nebo jaký způsob výchovy se vám osvědčil?
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 11.
