Josef Dvořák (82) o vodnících, vášni k tenisu i milované ženě...
Je nejslavnějším vodníkem u nás, protože si jich za svoji kariéru zahrál nespočet. A herec Josef Dvořák (82) je na ně právem pyšný. Pamatovat si ho ale můžete například i ze seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka nebo z večerníčků Maxipes Fík či Bob a Bobek, které namluvil. V soukromém životě je počtvrté ženatý. Má čtyři dcery, jednu z nich vyženil. Se svojí současnou manželkou Jarmilou, zvanou Jája, se kterou se poznali před čtyřiceti lety, provozuje divadelní společnost. Ta ho nedávno doprovodila i do Muzea fantastických iluzí Pavla Kožíška (54), kde byl slavnostně pasován pohádkovým ministrem. Jak Josefovi vodníci přirostli k srdci? Co kvůli své celoživotní vášni udělal? A jak vůbec nyní žije?
Josefe, býval jste vášnivý tenista…
„Ještě pořád jsem!“ (usmívá se se zdviženým ukazováčkem)
Stále hrajete?
„Čím dál tím víc. (směje se) Ne, že bych toho nahrál víc, ten věk, ať chcete nebo ne, se ukáže, ale mně to čím dál tím víc baví.“
Kdy jste tenisu přišel na chuť?
„Jako kluk jsem chodil v Kadani každý den na hřiště a vedle byly tenisový kurty, tak jsem se tam šel podívat. Když jsme jim tam zametli kurt a posbírali míče, tak nám na chvíli půjčili raketu a mohli jsme si zaplácat. Takhle jsem si plácal asi do dvaceti, a pak jsem to odložil. V padesáti osmi letech jsem byl s Amforou na zájezdě v Tunisku, kde mě přemluvili, abych si šel zahrát. A mě to tam hrozně chytlo. S Honzou Vančurou z Rangers jsme vyhráli turnaj čtyřhru nebo spíš on ho vyhrál, já jsem jenom asistoval, byl jsem jeho spoluhráč. Od té doby jsem odehrál tisícovky hodin.“
Jak často se dostanete na kurt?
„Dvakrát týdně. Ale šel bych i třikrát. Čas by se na to i našel, ale v tom našem věku už se blbě dává dohromady parta na čtyřhru. Nedávno se ale jedna objevila, potkali jsme se, když jsme si byli přeplétat rakety, tak s tou teď chodíme hrát. Ale musím k tomu sportu taky hodně spát. To je strašně důležitý, Já se do sytosti vyspat můžu, nemusím po divadle už nikam cestovat. A taky jsem před lety odhodil cigarety. A kvůli tenisu jsem se rozhodl ještě pro jednu věc. “
Jakou?
„Jak se přestalo víc jezdit s divadlem, odolávám touze vyjídat lednici. To herci většinou mají, že po představení, než jdou spát, vyjídají lednice. Dnes už tomu odolávám, protože to je všechno na tom tělíčku pak vidět.“ (směje se)
Žijete tedy zdravě?
„Nic si nezakazuju, nic si neodpírám… Jak to říci decentně, abych směl ještě do hospody…(rozesměje se) Odpírám si nadměrný alkohol. Vlastně nepiju vůbec.“
Rodina si s vámi taky zahraje tenis? Manželka, dcery…
„Ne, ne, ony se chodily dívat a jezdily na zápasy, když jsme byli někde s Amforou. Doma mám několikanásobně víc pohárů z tenisu než za herectví, což je sranda. Ale já to mám rád. Když se vám podaří a vyhrajete – doma na půdě, kde máme pokoj, jsem si je vystavil a je to opravdu veliká sbírka.“ (směje se)
Kde berete pořád tu energii?
„Asi to mám i trochu z rodiny. Maminka byla droboučká, ale hodně svižná. Ta necupitala, přímo běžela. (směje se) Tak asi po ní.“
Jak dlouho jste už s vaší ženou spolu?
„Asi přes 40 let.“ (usmívá se)
Celý rozhovor čtěte v tištěném APŽ číslo 51-52.
