Hvězda filmu Nikdy neříkej nikdy Tomáš Maštalír (47) - Tajil veselku i děti!
Na Slovensku patří mezi nejvíc obsazované herce. Tomáš Maštalír (47) si však svoje místo, a to především ve filmech, našel už i u nás. Vyrůstal v pohybu a všichni předpokládali, že z něj vyroste sportovec nebo automobilový závodník. V rodině totiž nikdo umělecké sklony neměl. Domovskou scénou Maštalíra je už přes dvacet let Slovenské národní divadlo. Navíc se herec, známý z filmů Nikdy neříkej nikdy či Vlny rozhodl své zkušenosti předávat studentům a přednáší jako pedagog na VŠMU.
Na svět přišel 4. září 1977 v Trnavě. Odmalička miloval pohyb a doma ho rodiče příliš často neviděli. „Jako malé dítě jsem miloval lezení po stromech. Rád jsem lezl co nejvýše, vybíral jsem si k tomu ty nejvyšší a snažil jsem se dostat do koruny, co to šlo. Lezl jsem i na budovy a jiné objekty,“ svěřil herec. Aby alespoň trochu zaměstnal svoje neposedné tělo a mysl, věnoval se sportu. „Hrával jsem jedenáct let vrcholovou házenou, takže vlastně od nějakých osmi let do devatenácti. Vyrůstal jsem v pohybu,“ prozradil Maštalír, který je jinak, co se týče jeho soukromí či života, otevřený jen velmi málo. Nerad o sobě či svých blízkých sděluje nějaké informace. „Když mám vyprávět o svém životě, necítím se komfortně. A vlastně ani nevím, proč bych měl o sobě mluvit,“ myslí si Maštalír, kterého cesta k herectví navíc prý vůbec nebyla nijak zajímavá.
Ze závodníka hercem
Jako žák základní školy rád přednášel prózu. Pak studoval na modranském gymnáziu, kde hrával divadlo. Ale rodiče ho k herectví nijak nevedli a ani v rodině se nikdo tomuto povolání nevěnoval. „Jsem v naší rodině, co se týče hraní, první,“ svěřil. Ani on sám si nemyslel, že jednou se bude hraním živit. „V raném dětství jsem toužil být automobilový závodník,“ přiznal. Postupem času se to však u něj změnilo. „Od chvíle, kdy jsem si začal uvědomovat, že existuje něco jako zaměstnání, jsem chtěl být herec. Nepamatuji si však žádný impuls, žádný zlomový moment, který by mě k herectví nasměroval. To povolání mě prostě lákalo, táhlo mě k tomu. Moje cesta k herectví nebyla ani zajímavá, ani komplikovaná,“ přiznává Maštalír. Přestože rodiče byli herectvím nepolíbeni, Tomášovi tohle povolání nijak nerozmlouvali. „Měl jsem obrovské štěstí, že jsem vyrůstal v prostředí absolutní rodičovské lásky. Táta s mámou mě podporovali ve všem, co jsem chtěl,“ prozradil. Po skončení gymnázia odjel Tomáš studovat do Bratislavy na VŠMU. Mezi jeho pedagogy patřili herci jako Emil Horváth (79) nebo Juraj Slezáček(†73), které velmi obdivoval. Pod svá křídla si ho vzal a pedagogicky se mu věnoval režisér Ľubomír Vajdička (80). V roce 2000 Maštalír úspěšně ukončil studium v oboru divadelní herectví. Chvíli byl elévem v trnavském divadle, ale pak získal angažmá ve Slovenském národním divadle. Již přes dvacet let je členem uměleckého souboru Činohry SND.
Učit neměl v plánu - To a ještě více zjistíte v tištěném APŽ číslo 48.
