Hvězda filmu Musíme si pomáhat Anna Šišková (64) neměla štěstí v lásce...
Herectví sice nevystudovala, přesto patří mezi nejlepší slovenské herečky. Anna Šišková (64) je držitelkou několika prestižních cen a za roli ve filmu Musíme si pomáhat získala Českého lva. Na poli lásky jí však příliš dopřáno nebylo. Kvůli o 15 let mladšímu herci se rozvedla se svým prvním manželem, slovenským režisérem Jurajem Nvotou (70). Její druhý manžel, režisér Jiří Chlumský (66), ji za zas pro změnu jen půl roku po svatbě opustil kvůli mladší ženě. Peklem si prošla i tehdy, kdy se jako mladičká svobodná matka protloukala životem s dcerou v náruči.
Na svět přišla 30. června 1960 ve slovenské Žilině. Její tatínek byl komunista, za války bojoval jako partyzán. Po šedesátém osmém ze strany ale vystoupil. Anna měla čtyři bratry, z nichž však žije už jen ten nejmladší. Od dětství toužila být herečkou, jenže její otec pro to neměl pochopení. „Chtěla jsem být herečka asi od mých deseti let. Ve vesnici, kde jsem vyrůstala, měla televizor jen jedna rodina a my se k nim chodili všichni koukat. Jednou tam běžela nějaká sága a herečka se tam měla rozplakat. A nerozbrečela se. V té chvíli jsem si řekla, že bych to udělala lépe a že budu herečka,“ svěřila Šišková. Jenže tatínek ji hned z jejího snu probral. Chtěl totiž, aby byla právnička. „Táta byl autoritativní, pravý chlap. Moje bratry držel zkrátka a museli ho poslechnout. Tomu nejstaršímu řekl, že bude lékař, a byl. Dalšímu zubař a byl. Bylo mi šestnáct, když zemřel, a já se mohla stát herečkou,“ přiznala Šišková. Tak snadné to však nebylo. Její bratr emigroval do Itálie, chtěl studovat na kněze ve Vatikánu. Farářem se sice stal, jenže to ovlivnilo celou rodinu. Annu kvůli tomu nevzali na VŠMU. „Měla jsem špatný kádrový posudek. Přijímačky jsem udělala, ale do školy mě nevzali,“ svěřila.
Sama s dcerou
Byla to pro ni velká prohra, ale zároveň ji to posílilo. Dálkově vystudovala pedagogiku a po maturitě hned nastoupila do divadla v Prešově. „Zkoušela jsem i šest inscenací za rok se skvělými režiséry. Každou hru jsem se učila a za čtyři roky jsem měla na kontě dvacet rolí, to by se mi na VŠMU nikdy nepodařilo,“ svěřila. Její školou tedy vždycky bylo divadlo. Kromě toho se však začala objevovat i ve filmu. Zahrála si ve snímcích Tochá radosť, Úsměv ďábla nebo Na krásném modrém Dunaji. Nejvýznamnější rolí pak byla Marie ve filmu Musíme si pomáhat, za niž získala cenu Českého lva a dalších několik ocenění. Od té doby je členkou České filmové a televizní akademie, která rozhoduje právě o udílení Českých lvů. Zajímavé role měla i v televizi, hrála v seriálech Místo nahoře, Letiště nebo v Kriminálce Anděl. Za to v lásce tolik štěstí jako v práci neměla. Když jí bylo devatenáct, v trnavském divadle poznala svoji první velkou lásku. Byl jí proslulý milovník žen, slovenský humorista Jaro Filip (†51). Byl sice ženatý, ale mladičká herečka s ním otěhotněla. Jaro ji posílal na potrat, jenže ona odmítla. „Byla otázka, zda si děťátko nechám, nebo nenechám. Já se rozhodla, že si ji nechám. V tom momentě se na mě Jaro vykašlal, a to absolutně,“ přiznala Šišková. Narodila se jí dcera Dorota (42), která je také umělkyní. Vychovávala ji sama v malinkém bytě. „Přidělili mi byt bez kuchyně, jenom s koupelnou. Seděla jsem na záchodě a servírovala jídlo na pračce, aby mohla moje malinká dcera vedle v pokoji spát,“ prozradila herečka, která jméno otce dceři tajila do jejích patnácti let. Když jí tajemství prozradila, rozpoutalo se peklo. Dívka se nedokázala srovnat s tím, že otce pořádně nemohla poznat, protože zemřel na infarkt. Měla problémy s anorexií a dokonce se pokusila o sebevraždu. „Bylo to asi měsíc poté, co otec umřel. Se sluchátky v uších jsem šla do lesa, najednou mi jeblo a podřezala jsem si žíly,“ přiznala Nvotová. Léčila se na psychiatrii a měla problémy i s drogami. Třikrát rozvedená Dorota nyní žije střídavě v Nepálu a na Slovensku. Má jednoho syna Filipa (10).
Nevěra vše zničila - Více čtěte v tištěném APŽ číslo 47.
