Zdeňka Žádníková-Volencová (50): Mám ráda fair play a změnu!
Do podvědomí lidí se dostala v úspěšných seriálech Rodinná pouta nebo Velmi křehké vztahy. Kromě toho je pravidelně k vidění v Dejvickém divadle, jehož je už 28 let členkou. Herečka Zdeňka Žádníková-Volencová (50) se ale věnuje také rétorice a spousta času patří i jejímu nadačnímu fondu. Díky němu mění prostředí nemocnic, dětských domovů, léčeben a dalších zařízení tak, aby se v něm děti i dospělí cítili lépe. V soukromí je čtyřnásobnou maminkou, s manželem Radkem Žádníkem má dcery Andreu (22), Janu (18), Zuzku (13) a syna Jiřího (11). Jak se manželem poznali? A na co si dává celý život pozor?
Zdeňko, jste čtyřnásobnou maminkou, máte náročnou profesi a ještě vedete nadační fond. Kde berete tu energii?
„Dobře vím, co jsou vybité baterky. A protože to vím, tak si ten stav hlídám, abych nejela nadoraz.“
Působíte ale, že jste v životě velký »kliďas«. Je to tak? A jak se to člověk naučí?
„Klamu tělem. Trpělivosti mne rozhodně naučil počet mých dětí.“ (směje se)
Chtěla jste mít vždycky velkou rodinu?
„V životě by mě nenapadlo, že budu mít čtyři děti. Ted jsem za ně nesmírně šťastná. Jsou bezvadná smečka.“
Máte jedno z nejstabilnějších manželství v českém showbyznysu. Poraďte, jak se to dá udržet?
„Neexistují univerzální rady. Většina by vám ale nejspíš odpověděla: úcta, tolerance, humor.“
Prozradíte, kde a kdy jste se s manželem poznali?
„Jako studentka DAMU jsem učila obchodní angličtinu v tehdejší IPB bance a ve firmách. A jeden jediný student psal všechny moje domácí úkoly.“ (usmívá se)
Berete životní jubileum, které letos slavíte, jako nějaký zásadní přelom v životě?
„Já to pořád nějak nestačím vnímat, pořád mám relativně malé děti. Je pravdou, že mi častěji dochází trpělivost dříve než obvykle, ale to je možná tím, že některé události či situace mají relativně opakující se charakter. Vy už jen holt víte, jak se budou vyvíjet, co kdo řekne, udělá, jak to skončí. A někdy jen nemáte trpělivost vysvětlovat a žít věci dokola. Mám ráda fair play a změnu.“
Co si ráda dopřejete z péče o tělo?
„Poslední dva roky chodím na kosmetiku a alespoň jednou měsíčně na lymfatickou masáž.“
Jste štíhlá, patříte mezi ženy, které diety a hubnutí nikdy nemusely řešit?
„Nedržím diety, je to nesmysl. Celoživotně si nedávám pozor na kalorie, ale na to, zda to, co jím, mému tělu prospívá. A na množství. Disciplína. Strašné slovo, které se nikomu nechce ani číst. Bez ní to ale nejde.“
Máte ráda sladké? Nebo hřešíte občas něčím?
„Nehřeším, normálně se naláduju jablečným štrúdlem, jen má málo těsta a málo cukru.“ (usmívá se)
Před několika dny jste představila projekt výtvarné proměny dětského kardiocentra v nemocnici Motol. Povězte nám o tom víc?
„Výtvarník Libor Škrlík se nejprve seznámil s nejčastějším věkovým složením pacientů, průměrnou dobou hospitalizace a celým režimem oddělení. Na tomto základě byla ve spolupráci s personálem dětského kardiocentra vytvořena výtvarná koncepce, ve které by si pokud možno každá věková skupina našla téma, které ji může zaujmout. Hlavním motivem se stalo, jak jinak SRDCE. V mnoha podobách, stylech, různých příbězích. Příprava a grafické návrhy a realizace trvaly zhruba tři čtvrtě roku. Novinkou, která výtvarnou proměnu s edukativním přesahem posouvá opět o stupeň výš, jsou krátké audio kardio pohádky na motivy nejčastějších srdečních chorob. Jsou dostupné na QR kódech, které jsou součástí nástěnných maleb v hernách lůžkové části. Ústředním motivem hlavní čekárny je rovněž srdce, a to ručně vyřezávané ze dvou druhů masivního dřeva, 300 let starého dubu a lípy. Děti i jejich rodiče se ho chodí dotýkat, říkají, že pro štěstí.“
Kde se vzal ten prvotní impuls, že jste začala dávat nemocničním chodbám novou tvář? Nejen to se dočtete v tištěném APŽ číslo 44.