Vítěz MasterChefa Roman Staša (35) o životě po soutěži, sportu a rodině...
Vídat ho můžete ve Víkendové Snídani s Novou, kde moderuje s kolegyní Rebeccou Diatilovou (25). Do podvědomí lidí se ale dostal především jako vítěz 4. řady kulinářské show MasterChef Česko. Po soutěži dostal jeho život na obrátkách. Hokej, kterému se do té doby věnoval, pověsil na hřebík a přijal výzvu v podobě nových nabídek. Dnes má absolvent soukromé vysoké školy tělesné výchovy a sportu Roman Staša (35) práce víc než dost a zbytek času věnuje své rodině. S manželkou Kateřinou, kterou poznal už na střední škole, mají téměř dvouletého syna Samuela a i kvůli němu nyní plánují odstěhovat se z velkoměsta na venkov. Proč se Roman přihlásil do MasterChefa? Kde poznal svoji ženu? A co říká na otcovskou roli?
Romane, čas letí, už to jsou 3 roky, co jste vyhrál titul MasterChef. Jak se vám od té doby žije?
„Žije se mi skvěle. A změna to byla od začátku až do konce. Mám úplně novou práci, která mě strašně baví, mám rodinu, takže byl to krok dobrým směrem. (usmívá se) Kdyby mi někdo před třemi lety řekl, že tohle budu dělat a zažívat, tak řeknu, že se zbláznil. No a já to dělám a doufám, že to budu dělat dál.“ (směje se)
Připomeňte, jak jste jako hokejista ocitl u vaření?
„Já jsem nad tím hodně dumal a zjistil jsem, že jsem celou dobu ke gastronomii tíhnul. Zajímalo mě to, ale nikdy jsem to samozřejmě nedotáhl tak daleko, že bych si myslel, že budu MasterChef a že se tím budu živit.“
Když jste ale MasterChefa vyhrál, musel jste už vařit a mít nějakou zkušenost, ne?
„Já jsem to měl strašně rád, což si myslím, že je vůbec základ. Miloval jsem tvořit chutě, dělat tu dlouhou kuchyni, jako třeba vařit hovězí líčka pět hodin… Miloval jsem tu vůni, ale technicky jsem to nezvládal, třeba dobré omáčky… Nevěděl jsem, jak na to. A MasterChef a čas po něm mě teprve naučili, jak na to.“
Proč jste se ale do MasterChefa hlásil?
„Strašně mě zajímalo zákulisí pořadu jako takového. Bavila mě už řada přede mnou, kde vyhrála Kristína Nemečková, a chtěl jsem vědět, jak to tam chodí. Tak jsem si řekl, že to nejlíp zjistím, když tam půjdu a zažiju to. Proto jsem se přihlásil a ono to vyšlo. Ze začátku bylo rozhodující neuvařit nejhorší jídlo a pak jsem se prostě učil. Mám asi výhodu z hokeje, že se rychle učím.“ (směje se)
Co z jídel opravdu nemusíte, a co naopak máte rád?
„Po zážitku z MasterChefa nemůžu durian, což je asijské ovoce, které nechci už nikdy vidět a hlavně cítit. Ale co mi teď chutná, to je vietnamská polévka Pho, tu si nechávám vařit od vietnamských kuchařů, protože to má největší grády.“
A jak jste na to dnes s hokejem? Chodíte si ještě zahrát?
„Hokej je dneska už passé. Přiznám se, že mám i trochu strach, protože obličej mě přece jen živí a bojím se zranění. A zdravé ruce taky potřebuju, takže hokej už nedělám.“
Čemu se tedy dnes věnujete?
„Rád bych zůstal v televizi Nova, kde moderuju s kolegyní Rebeccou Víkendovou snídani, protože mě to strašně baví. Navíc každý pátek jsem v klasické Snídani s Novou, kde jsem za toho klasického kuchaře a vařím. Doufám, že to tak bude i dál, že budu třeba moderovat čím dál víc a vařit jako vařím, protože to už víc nejde.“ (směje se)
Co vám na to všechno říká rodina, že jste takhle změnil svůj život?
„Moje rodina je myslím šťastná, že dělám to, co mě baví. Předtím jsem dělal osobního trenéra ve fitku, běhání a kolo, učil jsem děti bruslit, a to mě bavilo moc. Ale dělal jsem to už dvanáct let a cítil jsem, že potřebuju změnu, jen jsem nevěděl, jakou. A přišel MasterChef a změna byla na světě. K tomu mám svůj privátní projekt Bez adresy, kdy jezdím k lidem vařit domů. Mám na výběr tři menu, přivezu suroviny a uvařím, takže práce mám dost.“
Když jezdíte čtyři večery v týdnu, to si vás rodina moc neužije, ne?
„Ono to vypadá, že toho je moc, ale není. Pondělí, úterý mám úplně volno, od středy vařím večeře, ale přes den jsem vlastně doma.“
A kdo u vás doma vaří?
„Oba, žena vaří spíš jídla pro syna, já zase dělám rybu, nějaký dobrý steak, omáčku a podobně. Ale určitě se v té kuchyni střídáme oba.“
Jak jste se vůbec potkal s vaší ženou?
Nejen to čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 33.
