Scenárista Vyprávěj Rudolf Merkner (50): Na svou ženu jsem čekal do čtyřiceti!
Vždy se chtěl stát režisérem. Přímá cesta k vysněné profesi ale Rudolfa Merknera (50) tak úplně nevedla. Znát ho můžete například jako scenáristu k úspěšnému seriálům Vyprávěj, Co ste hasiči nebo filmu Bobule. Momentálně se věnuje coby režisér natáčení filmu Jak přežít svého muže, který točí podle knižní předlohy své manželky, herečky Jany Bernáškové (42). Když ji před lety poznal, prý už s jistotou věděl, že s touto ženou by rád strávil zbytek života. V manželství vyženil šestnáctiletou dceru Justýnu, spolu mají syna Theodora (9). Ve volném čase rád běhá a surfuje. Co říká Rudolf o své životní lásce? Jak snáší její intimní scény coby režisér? A co ho láká na Portugalsku?
Rudolfe, léto se nezadržitelně blíží. Je pravda, že rád surfujete?
„Ano, surfuju, jezdím do Portugalska. Snažím se tam dostat aspoň dvakrát ročně.“
Co vás na surfování láká nejvíc?
„Svoboda. Ono je těžké se na tom surfu vůbec postavit, ale já tu divokost vln miluji, i když jsem pořád začátečník.“
Jezdíte s rodinou, nebo to bývají pánské jízdy?
„Jezdíme s kamarády. Jana to nemá ráda, je tam studený oceán, a to ji nebaví.“ (usmívá se)
Máte i jiné koníčky?
„Hlavně běhám. Obecně mám hrozně rád sport a nejvíc běhám dlouhé tratě, osm až deset kilometrů tak třikrát týdně, vždycky večer. Je mi padesát, tak se člověk hýbat musí, jinak ztuhne a to není dobrý.“
Zmínil jste vaši ženu, zůstaňme ještě chvíli u ní. Povězte, je Jana žena vašeho života? Ta skutečná životní láska?
„Určitě ano. Já vždycky říkám, že nevím, proč jsme se našli, až když mi bylo čtyřicet. Tehdy jsem Janě řekl: Já tě znám celý život a chci s tebou být celý život. Jana by vám řekla, že jsem úplně neprobádaný, nový a že jsem úplně cizí. Že mě vůbec nezná. (směje se) Ale funguje nám to už třináct let a je žena mého života.“
To máte velké štěstí…
„My si opravdu nevymýšlíme, když mluvíme o štěstí, my ten vztah opravdu takový máme. Možná nebo právě proto nám to potom funguje i na place. Není tam žádná hra na schovávanou, všechno je otevřené a myslím, že tak by to mělo ve zdravém vztahu fungovat.“
To se vám jistě hodí i teď při natáčení filmu Jak přežít svého muže, který režírujete na základě Janiny knižní předlohy. Prý jste si ale museli dát určitá pravidla, abyste si navzájem nemluvili do práce?
„Není to o nějakých mantinelech, ale říkali jsme si, jak vše přesně budeme dělat, protože při natáčení je spousta těžkých situací. Jsou tam emoce, únava, stres, nočky…a pak ještě třeba přijdou erotické scény. Ale my jsme si na začátku řekli, že Jana je v tu chvíli herečka a já režisér a tak k tomu musíme přistupovat. Nakonec to skvěle funguje, a mně samotného to až překvapilo a musím říct, že když jde právě o nějaké choulostivé scény, tak její filmoví partneři mají větší vítr z toho, že je budeme točit všichni tři dohromady.“ (rozesměje se)
Takže vám nevadí, když má mít Jana choulostivou scénu s kolegou, a vy na to jako režisér koukáte?
„Proč by? Příběh je o vztazích a sex je jejich přirozenou součástí. Jak už jsem říkal, my s Janou máme vše vyřešené, jsme spokojený pár ve smyslu, že víme o sobě všechny věci, které máme vědět. Nemáme zásadní problémy v partnerském životě. A na kluky na place někdy dokonce i tlačím, že musí víc přidat, aby tam byla vášeň, a oni se mi omlouvají, že teda přidají. (směje se) My chceme dělat hezký film po všech stránkách, a chceme, aby si to diváci užili.“
Jak jste se vůbec s Janou seznámili?
Nejen to se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 25.