Lucie Štěpánková (41): Díky kamarádce jsem si splnila sen!
Pamatovat si ji můžete ze seriálů Vyprávěj, Ulice či Případy 1. oddělení. Aktuálně herečku Lucii Štěpánkovou (41) můžete vídat například ve Zlaté labuti, kde hraje Annu Maurerovou, která s manželem odešla z Německa, aby zde začali nový život. Kromě televize a filmu, hraje na několika divadelních scénách. Za všechny jmenujme Divadlo Ungelt či divadlo Mana. V soukromí žije Lucie spokojeně s hercem a režisérem Radkem Žákem (55) a mají dvě dcery desetiletou Anežku a osmiletou Bertu. Volného času herečce moc nezbývá. Komu vděčí Lucie za to, že je herečkou? Z čeho má strach? A co jí dnes často říkají nápadníci?
Lucie, ve Zlaté labuti máte poměrně velkou roli. Prozradíte, jak se bude děj dál vyvíjet?
„Jak už je v seriálu vidět, s manželem, kterého hraje Adrian Jastraban, nemáme děti. A moje postava je tím dost poznamenaná. Po těch dětech touží a najednou jim do života dítě opravdu přijde. Anna je ale Židovka, což v té době nebylo jednoduché, navíc chlapec je opředen takovým tajemstvím, tak nebude úplně jednoduché si ho osvojit. Já sama nevím, jak to vlastně dopadne, jestli nám chlapec zůstane, nebo nám ho vezmou. Uvidíme, co scénář ukáže.“
Díky čemu jste se rozhodla, že roli přijmete?
„Jednak měla zaujalo, že jde o dobový seriál, a také, když jsem si přečetla synopsi mojí postavy, přišla mi velmi blízká. Dlouho jsem nezažila pocit, kdy jsem si říkala: Jo, to je fakt milý člověk! A i proto se mi do toho chtělo.“
Seriál nemá pevně daný konec, zároveň hrajete na mnoha scénách. Jste na to připravená?
„Zatím mi to vycházelo dobře, že jsem nic nového nezkoušela a měla jsem jen večerní představení. Teď ale budu zkoušet Letní shakespearovské slavnosti, tak to bude náročné, ale snažím se si to nepřipouštět. Nejvíc to pocítí doma.“ (směje se)
Kdo nebo co vás přivedlo k herectví?
„Tu cestu jsem si vyšlapala sama, se svojí nejlepší kamarádkou Veronikou Korytářovou. Našla jsem v dětství člověka, se kterým jsem mohla v sobě probudit svět fantazií, a to si myslím, že byl ten první krok. Jinak jsem ale nikdy nechodila do dramatického kroužku. My jsme s kamarádkami psaly pohádky pro školky, kde jsme i hrály, a v deváté třídě jsem pak přišla k rodičům a řekla jim, že bych chtěla zkusit přihlášku na konzervatoř. Maminka si ťukala do hlavy a říkala: Ale ty přece nejsi extrovert, ty se stydíš i pozdravit, když k nám přijde návštěva, vždyť ty to v sobě nemáš. (směje se) Ale protože jsou moji rodiče hrozně fajn, tak k nám pozvali paní, která u nás ve Vsetíně, malém městečku na Moravě, vedla dramatický soubor, ať se přijde podívat, jestli to stojí za to. A uznala, že bych to zkusit mohla, a vyšlo to jak mně, tak i mojí nejlepší kamarádce, takže jsme šly na školu spolu.“
Vídáte se s kamarádkou i teď?
„Ano, ona je v divadle v Liberci, ale přátelství nám vydrželo. A opravdu mám pocit, že kdybych ji tehdy nepotkala, tak bych si tu cestu sama neprorazila. Možná bych ani neměla tu touhu, protože bych to v sobě ani neprobudila.“
Co byste jiného dělala?
„Moje maminka má soukromou mateřskou školku, tak bych asi pracovala u dětí.“
Sama jste maminkou dvou dcer. Až přijde okamžik rozhodování, kam ze školy dál, budou vás následovat?
„Ony byly v menším věku dost stydlivé a teď mám pocit, že se začínají už trošku »vylupovat« a je to už trochu lepší, ale nemají zatím tyto ambice. A vlastně ani já, protože vím, že je to náročné povolání. Kdyby si samy řekly, tak třeba ano, ale nejsem ta maminka, která by je do toho chtěla tlačit.“
Ještě po vás nikdo nechtěl, abyste propůjčila děti k natáčení?
„Když jsem hrála ve filmu České televize Past, který byl o Jiřině Štěpničkové, tam jsem hrála postavu jedné herečky, která také utíkala právě přes hranice. Moje postava měla mít dvouleté dítě, a tak mě tehdy přemlouvali, aby to hrála moje mladší dcera. Ale ta scéna byla hodně vyhrocená a drastická, proto jsem to odmítla.“
Čemu se dcery nyní věnují?
„Jdou tanečním směrem. Obě hrají také na hudební nástroje, tak nějaké předpoklady tam jsou, ale nechávám to čistě na nich.“
Řešíte už pubertu, nebo se na ni teprve připravujete? Nejen to čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 20.
