Petra Špindlerová (49): Můj tyfus mi zachránil život!
Její láskou je herectví a jóga! A díky tomuto propojení nachází v životě rovnováhu. Herečka Petra Špindlerová (49), známá ze seriálů Zoo nebo Co ste hasiči, před 23 lety poprvé navštívila Indii a od té doby tam pravidelně létá. Ať už sama nebo se svými dětmi Kryštofem (16) a Kristýnou (14). Petra je už mnoho let rozvedená, ale byl to právě její exmanžel, který jí Indii ukázal. Dnes je i lektorkou jógy, věnuje se charitě, má ráda jízdu autem a mluví plynně anglicky a italsky. Co všechno Petra prožila na svých cestách? S jakou nemocí tam bojovala? A na co se těší?
Petro, nedávno vám vyšla první kniha Sárí a džíny, jak vznikal ten název?
„Dlouho jsem hledala název a pomáhal mi s ním jeden výtvarník, akademický malíř pan Jiskra, úžasný člověk, který je shodou okolností otec mojí výborné kamarádky Heleny, která dělala design knihy. A my jsme na sebe zvláštně napojení, protože se mu zdál sen, ve kterém jsem mu něco vyprávěla. Ve skutečnosti jsem mu to nikdy nevyprávěla, ale ono se to stalo. Vznikl název Sárí a džíny. Mně se to moc líbilo, jako propojení východu a západu. I když džíny se v Indii už nosí taky hodně.“
Co vás vůbec přivedlo k východní kultuře?
„V roce 1999 jsem navštívila poprvé Indii a pak už se na sebe všechno naprosto přirozeně nabalovalo.“
Návštěvou Indie jste si splnila sen?
„Já jsem tam strašně chtěla jet bez toho, že bych tu zemi znala. Neměla jsem žádný logický důvod, proč jsem tam chtěla. A tenkrát jsem potkala mého, dnes už bývalého muže, který se odtamtud zrovna vrátil. Bylo to před třiadvaceti lety. (směje se) Fotky z Indie byla pro mě sbírka motýlů. A tím vlastně začíná ta kniha. (usmívá se) Ale nechtěla jsem ji psát jenom o józe, protože takových knih je spousta. Tak jsem do ní vložila příběhy, které se při mých pobytech tam staly, ať jsem tam byla sama, nebo s dětmi. V knize jsou i nějaké cviky a na začátku je mapa, kde jsou místa, která jsem navštívila. Třeba to někoho bude inspirovat k výletu, někoho zase k józe a pohybu. Jsou tam i techniky proti stresu a podobně.“
Jste povahově dobrodruh?
„Neřekla bych dobrodruh. Je pravda, že ráda jezdím s batohem a »na blind«, protože mi to přijde svobodné. Nikdo neřídí váš čas, máte jenom letenku a je to jenom na vás. Takhle to v normálním životě moc nemáme.“
O Indii se ale říká, že je to nebezpečná země. Neměla jste při vašem cestování strach?
„Myslím, že není nebezpečná. Nebo aspoň mně se tam nikdy nic nestalo. Je pravda, že poprvé jsem měla vedle sebe mého bývalého muže, ale pak jsem tam byla i sama. A potom dokonce s dětmi. Myslím, že když tomu nejdete naproti a respektujete jejich styl oblékání, máte zakrytá ramena a kolena jako žena, ctíte jejich tradici, tak si myslím, že tam není problém.“
Opravdu se vám tedy nic neobvyklého nestalo?
„Chtěli jsme se podívat do Hampi, kde je mnoho nádherných chrámů a kamenný vůz, který dokonce, myslím, aspiroval na jeden z divů světa. A mně bylo tehdy strašně blbě. Měla jsem tyfus, ale ještě jsem to nevěděla. Byla jsem proti němu z Čech očkovaná. Kvůli tomu jme na to místo nikdy nedošli, za což se na mě můj tehdejší muž trošku zlobil, ale já jsem fakt nemohla. Vraceli jsme se pozdě do hotelu, začínalo se už smrákat a jeden Ind kolem nás jel na motorce, zastavil a říkal: Hoďte sebou, po soumraku je to tady docela nebezpečné. A druhý den jsme se dozvěděli, že na tom místě, odkud jsme se vraceli, jednoho turistu zavraždili a okradli. Takže můj tyfus nám paradoxně možná zachránil život. Ačkoliv jsem se pak ocitla samozřejmě v nemocnici...“
Jak dlouho jste v ní pobyla?
„Týden. Musela jsem na kapačky a dostala jsem antibiotika. Máte vlastně totální dehydrataci organismu a na to se umírá. Byla to soukromá klinika a dostali mě z toho skvěle.“
Vás to ale od Indie neodradilo ani pak a jezdíte tam pořád…
To a mnohem více se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číso 29, které je nyní v prodeji.