Kateřina Terezie Cajthamlová (59) o hřešení, změnách image i mužích jejího života...
Proslavila se jako moderátorka pořadu Jste to, co jíte, kde učila lidi, jak se zdravě stravovat. Kateřina Terezie Cajthamlová (59) však už odmala věděla, že chce pomáhat lidem vidět věci, které je sužují, z jiného úhlu. Od tří do osmi let vyrůstala u prarodičů, kteří se o ni starali a na něž dodnes s láskou vzpomíná. Lékařka a psychoterapeutka má dvě dospělé děti, díky nimž je už sama babičkou. S otcem svých dětí je rozvedená, léta žije v novém partnerském vztahu a je spokojená. Co ji vedlo ke změnám image? A jaké jídlo má Kateřina nejraději?
Kateřino, hřešíte občas?
„Pokud se ptáte na smrtelné hříchy, tak hřeším nejčastěji tím, že se hněvám, pýcha už mne po létech práce v médiích bohudík přešla.“
Jaké jídlo je vaše nejoblíbenější?
„Mám řadu oblíbených jídel – miluji ryby, řeckou, ale také pekingskou, čínskou a thajskou kuchyni, luštěniny ve všech podobách a škvarkové placky. Nejoblíbenější je pro mne polévka z rajčat a červené čočky, vývar s játrovými knedlíčky a z hlavních jídel asi losový tatarák nebo špenátové tagliatelle s piniovými oříšky a drůbežím masem.“
Kdy jste si uvědomila, že lékařství bude ten správný obor?
„Na střední škole mne zaujala genetika a chtěla jsem se věnovat lékařské virologii, proto jsem šla na medicínu. Raději lidem pomáhám ke zdraví a psychické pohodě než při problémech, proto se v současnosti nejvíc věnuji systemické psychoterapii. Když si zpětně vybavuji své dětství, tak mne od malička bavilo sledovat, jak různě lidé řeší a vnímají tytéž situace,a jak stejnou událost tři lidé vidí každý z jiného úhlu – někdo je kvůli témuž smutný, druhý veselý a třetí to třeba vůbec nepovažuje za podstatné. Pomáhat lidem vidět věci z jiného úhlu a měnit významy toho, co je sužuje, mne tedy bavilo odmalička, ale nespojovala jsem to s medicínou. Poslouchat lidské příběhy a hledat v nich nečekané zajímavé a vítězné řešení je můj koníček stejně jako četba detektivek, humor Wericha, Čapka a báječný nadhled divadla Járy Cimrmana.“
Za kým pak jdete, když potřebujete sama pomoci nebo radu?
„Jako členka České asociace pro psychoterapii mám povinné supervize, takže v případě starostí si chodím podebatovat se svým supervizorem. Jinak jsem introvert a nejraději hledám v knihách. S praktickými starostmi se obracím na odborníky v daném oboru, někdy i na kamarády, přítelkyně nebo děti a partnera. Prostě na ty, kterých si vážím a jimž důvěřuji.“
Jak podle vás dnes lidé o sebe pečují?
„Nerada generalizuji, ale průzkumy zdravotního stavu Evropské i světové populace konstatují, že u nás čtvrtina populace v roce 2011 kouřila, téměř 60 % mužů a žen má méně pohybu než 30 minut denně, denní konzumace ovoce a zeleniny pro většinu lidí není běžná, v průměru jíme pod 10 kilo ryb za rok – na Islandu je to desetkrát víc – a máme vysokou spotřebu alkoholu. Není tedy divu, že nadváhou trpí nadpoloviční většina populace a obezitou takřka čtvrtina všech věkových kategorií včetně dětí.“
Nedávno vám, Kateřino, vyšla kniha, o čem je?
„Nakladatelství Vyšehrad a paní spisovatelka Lucie Šilhová si mysleli, že by čtenáře mohl zajímat můj životopis a názory na řadu oblastí života. Takže v září vyšla po roce práce kniha rozhovorů se mnou s názvem Zázraky jsou logické.“
O vás se toho z toho mimo pracovního života moc neví, povězte, jaké jste měla dětství?
„Jsem z rozvětvené rodiny, kde bylo hodně architektů, inženýrů a ekonomů a jen strýc a teta byli zdravotníci. Od tří do osmi let mne vychovávali rodiče mého otce, protože maminka se s ním rozvedla a emigrovala. Když mi bylo osm, vrátila se a znovu si tátu vzala. V rodině byla velká úcta ke vzdělání, sportu a literatuře a rodiny mých rodičů byli evangelíci, takže i já musela chodit na náboženství a byla jsem v roce 1975 v ČCE konfirmována.“
Často v médiích zmiňujete vašeho dědečka, byl vaším vzorem? To a mnohem více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 46.