Kristýna Leichtová (36): Jeden domov mi nestačí!
Dlouho vyrůstala jako jedináček. I proto si přála mít velkou rodinu. Dnes má herečka Kristýna Leichtová (36), kterou nyní můžete vídat jako vrchní sestru Alici v seriálu 1. mise, celkem šest sourozenců a je maminkou dvou dcer Dorotky (3) a Rozárky (1). Tatínek holčiček a hereččin partner je umělecký šéf Národního divadla Moravskoslezského Vojtěch Štěpánek (37). Přestože jsou spolužáci z konzervatoře, cestu k sobě našli až o pár let později. Kristýna momentálně kvůli práci přejíždí mezi Ostravou, kde má rodinu, Prahou a Plzní. Které se cítí opravdu doma a co ji nejvíc baví?
Kristýno, pocházíte z Plzně, většinu práce máte v Praze, ale teď žijete v Ostravě. Dá se to vůbec skloubit s rodinou a neustále přejíždět?
„Někdo by to zvládnul asi ještě líp, třeba s časovým předstihem, ale my to, kdo kde bude a s kým, řešíme z týdne na týden. Je to trošku náročný, ale já si to nedokážu představit jinak. Popravdě řečeno, nikdy jsem nežila na jednom místě, takže celoživotně vlastně pořád přejíždím a je to pro mě vlastně úplně normální. Mám prostě tři domovy, v Plzni, v Praze a Ostravě.“
Zavzpomínejte na období, kdy jste ještě v Plzni chodila do školy?
„Zažila jsem tam jen základní jazykovou školu. Pak jsem šla do Prahy na konzervatoř a domů jsem se vracela na víkendy, kde už mě čekali nejdřív dva mladší sourozenci, pak přibyl ještě třetí. Byla to miminka, takže jsem byla s nimi a jezdila jsem pořád někde s kočárkem. Anebo jsem se snažila být s kamarády, a jak už to tak v životě bývá, hledala jsem smysl života, což vyžaduje spoustu různých party, debat strašně dlouho do noci a pak hodně omluvných telefonátů... To byla Plzeň. (směje se) I teď tam jezdím často. Vždycky říkám, že mladá rodina, to je ta, co je v Ostravě, kde mám partnera a dcery, a pak mám starší rodinu v Plzni.“
Dcery máte poměrně věkově blízko od sebe, přála jste si to tak?
„Já jsem chtěla vždycky víc dětí, bohužel mi dlouho trvalo, než se vyeliminoval ze všech možných nápadníků ten vhodný tatínek. (směje se) A co se týká věkového odstupu holčiček, tak já jsem žila asi do dvanácti let jako jedináček a neshledala jsem na tom nic pozitivního, tak jsem si přála, aby byly holky spolu, aby se měly o koho opřít i se případně vzepřít proti nám rodičům.“
Bylo vám tedy jako jedináčkovi smutno?
„Nevěděla jsem, jaké to je mít sourozence, takže jsem to přijímala tak, jak to bylo. Až s odstupem času mi došlo, že jsem si vytvářela imaginární kamarády, povídala jsem si sama se sebou a hrála si sama někde v koutě. Moc jsem nezapadala do kolektivů a nevzpomínám na to jako úplně na něco, co bylo super. Teprve teď mám srovnání, jak jsou moje holky vedle sebe a jak přes občasné bitky a boje jsou správnými sestrami a mají se rády. A přijde mi to daleko lepší.“
Váš tatínek, Míša Leicht, je známý hudebník, vedl vás taky k muzice?
„Já jsem v podstatě nebyla vedena k ničemu, rodiče mě nechali, ať si vyberu všechno sama. Nevím, do jaké míry to bylo tím, že na mě neměli čas, že pracovali nebo že byli rozvedeni, ale když se si řekla, že chci chodit na dramaťák, tak jsem do něj chodila. Prarodiče z mamčiny strany byli sportovně založení, takže mě snažili vést i touto cestou, nicméně asi v mých dvanácti letech narazili, protože se ukázalo, že jsem absolutně sportovně nenadaná a že se trošku v těch věcech trápím. A divadlo u nás nikdy nikdo nedělal.“
Váš nynější partner ale z branže je, znali jste se i dřív?
„Vojta je můj spolužák z konzervatoře a teď dělá režiséra a je uměleckým šéfem činohry Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě.“
Sblížili jste se při práci?
„Ano. Sice se známe hodně dlouho, ale nějak jsme kolem sebe dlouho chodili. On byl jednu dobu ženatý, pak rozvedený a pak jsme společně byli v jednom divadle. On na pozici šéfa, já na pozici herečky. A tak jsme na sebe nějak najednou slyšeli a slyšíme.“ (usmívá se)
Celý rozhovor čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 45.
