Vdova po Karlu Gottovi (†80) Ivana se dva roky po jeho smrti vrátila do společnosti...
Přesně 1. října uplynuly už dva roky, co na věčnost odešel jedinečný Karel Gott (†80). Odešel v tichosti, svíraje v ruce ruku svojí manželky Ivany (45), která o něj do poslední chvíle pečovala. Milovala ho celým srdcem a po jeho smrti se stáhla do ústraní. Trvalo dlouhé měsíce, než vyšla na veřejnost a poskytla vůbec první rozhovor. Není dne, kdy by na Karla nemyslela a nechyběl jí. Z ruky nesundala snubní prstýnek a dál jej věrně nosí. Ivana zůstala sama na výchovu dcer Charlotte (15) a Nelly (13), a přestože jí péče o ně dává zabrat, celou dobu se snažila hlavně o jedno, a to splnit manželovo poslední přání.
Byli spolu bezmála dvacet let den co den. Ivana byla Slavíkovou osudovou ženou a prožívala s ním všechny radosti. Slávu, úspěch, bohatství. Porodila mu dvě dcery, ale byla tou jedinou, kterou si Gott vzal za zákonitou manželku. „Karel byl mimořádně úspěšný, milovaný, slavný a přitom skromný, hodný a slušný člověk, jehož já byla tou vyvolenou a šťastnou ženou. Za to zůstanu až do konce svých dnů hluboce vděčná,“ uvědomuje si Gottová, která bohužel se svým mužem prožívala i strasti, které ho postihly. V jeho nemoci mu byla velkou oporou a pečovala o něj s vypětím všech sil. A kvůli rakovině, která udeřila dvakrát, ale v jiné formě, se semknuli ještě více. „Když jsme se dozvěděli tu krutou diagnózu, naučili jsme se společně radovat z každého dalšího dne, žít pouze a jenom přítomností. S láskou a pokorou jsem byla vděčná za každou chvíli po jeho boku. Příchod nemoci nás naučil, že nic není samozřejmé. Společně jsme se radovali z každého okamžiku,“ svěřila Ivana v rozhovoru, který vznikl při příležitosti vydání knihy o Karlu Gottovi a jeho agentura ho poskytla médiím k využití. Svého muže nosí ve svém srdci a v mysli, a tak to zůstane už napořád, ať se stane cokoliv. „Není dne, abych na Karla nemyslela. Byl láska mého života a na tom se už nikdy nic nezmění,“ přiznala.
Terapie prací
Odchod milovaného muže byl pro ni velmi bolestivý a těžký. Najednou zůstala sama a musela řešit všechny záležitosti. Pohřeb manžela byl jen zlomkem. Až nyní, dva roky po jeho odchodu, konečně cítí, že jí opadlo několik starostí. Tou nejdůležitější a zároveň i nejtěžší pro Ivanu bylo to, aby splnila manželovo přání. Gott totiž chtěl, aby dokončila jeho knihu. A to byl pro Ivanu obrovský závazek. Před časem Má cesta za štěstím vstoupila na trh a Ivaně spadl kámen ze srdce. „Dodržela jsem slib, který jsem dala svému drahému muži, a dotáhla do finále kromě filmového dokumentu Karel také jeho autobiografickou knihu,“ uvedla. Pracovala na ní téměř dlouhé dva roky! Začal ji sepisovat ještě sám Karel a pracoval na ní do svých posledních chvil. „Psal ji i v době, kdy mu nebylo nejlíp. Měl vysoké teploty a špatně se mu dýchalo,“ svěřila Ivana, která nechtěla jeho snahu zkazit, a o to větší to byl pro ni závazek knihu dokončit. Jenže bylo to náročné. „Poté, co jsem musela najít sílu na organizaci pohřbu a pietního rozloučení, jsem neměla několik měsíců energii se ke knize vrátit. První dny a týdny jsem se potřebovala věnovat především dětem, kterým odešel tatínek a na které jsem kvůli intenzivní péči o manžela před jeho odchodem neměla moc času,“ přiznala. To všechno však pro ni bylo sice náročné, ale zároveň byla ráda, když se k práci opět vrátila, že se může jakýmsi způsobem opět s Karlem sejít. „Byl to pro mě vlastně určitý druh terapie, obklopila jsem se na rok a půl Karlem zcela – denně jsem slyšela jeho hlas, viděla všude kolem jeho fotografie, archiválie, jeho texty,“ vysvětlila. A i když často tápala, věří, že ji její muž vedl z onoho světa a byl s ní. „Karel mi před odchodem slíbil, že mi s knihou pomůže i z nebe. Myslím, že to dodržel. Cítila jsem, jak při dohledávání a vybírání zbylé části fotografií, tak při grafických úpravách knihy byl po celou dobu při mně.“
Více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 40.
