Filip František Červenka (21) nejen o boxu: Chci se umět ubránit!
Jeho kariéra se rozjela po seriálu Most!, kde si zahrál Tondu. Nyní ho vídáte v Osadě České televize nebo Panu Profesorovi na Nově. Filip František Červenka (21) zpočátku o herectví vůbec neuvažoval, bavila ho elektrická kytara, na niž hraje v kapele Saving George. Nakonec se ale stal studentem herectví na pražské konzervatoři, kterou nyní dokončuje. Čas mu zbývá i na přítelkyni, kterou je spolužačka Eva Petrová. Pár tvoří zhruba dva roky.
Filipe, do povědomí diváků jste se dostal díky seriálu Most!, kde jste hrál Tondu. Nahrnuly se vám potom nabídky na role?
„Most! se natáčel, když jsem byl v prváku a na začátku druháku na konzervatoři, vysílal se, až když jsem byl v půlce třeťáku. Předtím nějaká práce byla, ale od té doby přišlo nabídek určitě víc. Je to hodně o štěstí, to je u herectví strašně důležité. Jsem za to opravdu moc rád a doufám, že se díky práci, kterou mám, už uživím.“ (rozesměje se)
Nyní hrajete v seriálech Pan Profesor a Osada, jaká natáčení to byla?
„Zrovna tahle dvě natáčení, společně s Mostem, byla moje nejlepší, co jsem zatím zažil. I když každé jiným způsobem. V Osadě jsem byl jako nezkušený mezi velkými zkušenými herci a mohl jsem se od nich učit, zatímco v Panu profesorovi jsem při natáčení víc času mezi studenty a s herci, jako jsou Vojta Dyk, Ondřej Ruml a podobně, jsem natáčel méně. Tam jsem byl u svých vrstevníků a na placu to vypadalo zase jinak. Ale oboje bylo moc krásné.“
Pan profesor je ze školního prostředí, co vy a studentská léta?
„Víc školní prostředí bylo asi na základce, co si pamatuju. Ale i tam jsem byl vždycky víceméně slušný, nějak jsem nezlobil a snažil jsem se spíš nebýt vidět. (směje se) Zároveň tam ale byla sranda, občas jsme nějaké kraviny dělali. Ale celkově jsem byl spíš klidný, introvertní kluk, který se moc neprojevoval.“
Jako introvert se pak na placu dokážete otevřít a zahrát roli?
„To jo, kupodivu. Konkrétně v Panu profesorovi, kde máme se spolužáky zlobit, se mi to hraje strašně krásně. Po těch letech se to teprve dostává ven.“ (směje se)
Kdo je váš největší kritik, který vám řekne vždy pravdu?
„Asi mí nejbližší kamarádi a přítelkyně. Vím, že mi řeknou, co si o tom opravdu myslí, a že se tím můžu pak i řídit.“
Když jste se hlásil na konzervatoř, tak jste věděl, že chcete dělat herectví? Měl jste k tomu nějaké sklony?
To a mnohem více se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 41.
