Běžkyně na lyžích Květa Jeriová-Pecková (64): Své lásky se nevzdala!
Je trojnásobnou olympijskou medailistkou! Bývalá reprezentantka v běhu na lyžích Květa Jeriová-Pecková (64) se podílela i na historickém úspěchu československé ženské štafety v běhu na lyžích, kdy naše lyžařky vybojovaly stříbro na olympiádě v Sarajevu. Přesto byla doba, kdy si jejích úspěchů lyžařský svaz nevážil. Trápil ji i anonym plný pomluv, který měl zničit její vztah s veslařem Zdeňkem Peckou (67).
Na svět přišla Květa 10. října 1956 v podkrkonošské Jilemnici, jako čtvrtá dcera. „Oba rodiče byli z velmi chudých rodin. Když bych to nazvala nejupřímněji, tak to byli ti nejchudší z chudých,“ svěřila Jeriová. Maminka s tatínkem pracovali jako zemědělci a ona i její sestry musely pomáhat a tvrdě pracovat už od dětství. „U nás nebyl čas na nic jiného než pořád dokola sezonní práce,“ uvedla. Přesto se u nich hodně mluvilo o sportu. Svoje první lyže Květa dostala, když jí bylo pět let. V Jilemnici totiž stála tehdy továrna na lyže, a tak je každý svým dětem uměl sehnat. Svůj sportovní talent Květa poprvé předvedla při školních závodech, které už jako nováček vyhrála. Ihned ji oslovili trenéři, jenže ona se do oddílu zapsat nemohla. „Řekla jsem jim, že nemám čas sportovat, že musím doma pomáhat. Odmítala jsem je po dva roky.“
Přišli o všechno
Rok 1969 rodinu silně zasáhl. „Tatínek jednoho dne odešel na pole, dostal infarkt a už se domů nevrátil,“ svěřila Jeriová. Přišli o všechno. O otce, statek i o hospodáře. „V chlívě bylo plno dobytka, ve stáji stál kůň, ale nebyl ten hospodář. Maminka vstoupila do JZD, protože jí nic jiného nezbylo. Pole nám vzali, krávy si odvedli a zaplatili nám za ně asi tolik peněz jako zhruba v 50. letech. Takže za čtyři krávy jsme dostali asi tři tisíce. Když šla maminka žádat o vdovský důchod, vyměřili jí necelých čtyři sta korun. Neměli jsme nic…“ zavzpomínala. Právě v této době za ní přišel předseda lyžařského oddílu ve Studenci. Ve čtrnácti do něj vstoupila, už první rok se dostala na mistrovství republiky dorostu a obsadila 18. místo, se štafetou pak získala stříbro. Roku 1974 ji vybrali do státní reprezentace dospělých. Aby mohla studovat vysokou školu, zaměstnala se ve Středisku vrcholového sportu. Jenže pracovala až v tatranském Štrbském Plese a svoji maminku a sestry viděla jednou za tři měsíce. Později přestoupila do Jablonce nad Nisou.
Psychický teror? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 28.