Jana Bernášková (40): Jsem žena mnoha rozporů!
Vídat jste ji v minulosti mohli v Ulici nebo Vyprávěj. Nyní Jana Bernášková (40) účinkuje v novém seriálu Co ste hasiči. Herečkou se chtěla stát už odmalička. Za svým snem šla, byť okolí tvrdilo, že jí být nikdy nemůže. Od profese si dala menší či větší pauzu jen párkrát v životě. Třeba, když byla na mateřské. Dceru Justýnu (15) má s divadelním režisérem Davidem Drábkem (51). Otcem syna Theodora (7) je hereččin nynější manžel, scenárista Rudolf Merkner (48). Na čem se s mužem nemůžou dohodnout? A co jí dalo hodně zabrat?
V seriálu Co ste hasiči hrajete Lenku, prozraďte o ní něco víc…
„Lenka je veterinářka, která hledá lásku a miluje někoho, koho mít nemůže. Dál už prozrazovat nemůžu. (směje se) To je moje prokletí, že pořád hraju ženy, které hledají muže, nikdo mě nechce… (rozesměje se) Ale vážně, celý seriál je z vesnického prostředí. Je nejen komediálně naladěný, jsou v něm i vážná témata. V té vesnici dělá snad každý dobrovolné hasičství, Lenka samozřejmě taky. Všichni tam hasíme a máme veliké zásahy.“
Scénář napsal váš manžel, roli tedy psal přímo pro vás?
„Ano, pro mě. Ale to neznamenalo, že jsem si nemusela projít castingem.“
Je možné, že byste castingem třeba i neprošla?
„To se stává a docela často. S manželem žijeme už dlouho, tak jsme si navzájem inspirativními múzami. Buď tedy píše tu roli pro mě, nebo většina jeho představitelek jsem z velké části já. Ale ne vždy ty role pak hraju. Někdy chce televize jinou herečku, někdy to někdo vidí jinak…“
To musí být u vás doma pak asi smutný večer…
„Mnoho večerů! (rozesměje se) Ale vážně: každý si myslí, že mít doma scenáristu znamená, že vám píše role. Ano píše, ale málokdy je pak hrajete.“
Vy oproti Lence máte v životě na muže štěstí?
„Jsem jedenáct let vdaná, tak asi ano. (rozesměje se) Ale během studentských let jsem takové štěstí neměla. To jsem potkávala samé…., jak to říct slušně. (směje se) Myslím, že tím si projde asi každá žena. Určitě to souvisí i s věkem. Narážíte a učíte se, abyste docenila toho pravého, který teprve přijde.“
Kdo udělal první krok k seznámení s vaším nynějším mužem, to vy?
„Na tom se s manželem nemůžeme dohodnout. My jsme se seznámili na večírku, seznámil nás režisér Bisi Arichtev. Chtěl, abych hrála ve Vyprávěj, tak mě představil scénáristovi, ale tehdy jsme si nebyli sympatičtí. Ale později jsme se díky sociální síti dali dohromady. On mě požádal o přátelství. Říká, že jsem ho požádala já, ale já to nebyla! Nicméně jsem to jeho přátelství přijala a pak jsem ho šťouchla. Asi dva tři měsíce jsme se tak šťouchali a pak byly Vánoce a on mi napsal: Toto je vánoční šťouch. Jenže já si to přečetla až 19. ledna! Neměla jsem totiž internet, na to se nesmí zapomínat, že internet v telefonu tehdy nebyl. Navíc jsem se stěhovala, nikoho jsem nehledala, měla jsem s dcerou nový podnájem. Později mi do bytu zavedli internet, tak jsem si ho 19. ledna otevřela. Bylo mi trapně, že udělal fór a já nic. Napsala jsem mu, že se omlouvám za pozdní odpověď, ale že jsem se sprchovala. (směje se) Po dvou měsících jsme si dali pracovní rande, ale ke vztahu bylo ještě daleko. To na tom bylo nejhezčí, protože jsme se nepozorovali jako budoucí partneři.“
Vy jste ale v životě hodně vtipná, akční, dokážete si prosadit svou…
„Jsem taková živelnější, ale zase mám výpadky s únavou a hibernuji.“
Chtěla jste být, Jano, vždycky herečkou? To a mnohem více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 28.
