Kutil Láďa Hruška (42): Z mindráků jsem už vyrostl!
Kdyby nebyl reportérem a moderátorem, zřejmě by dnes Láďa Hruška (42) vyučoval. Osud tomu ale chtěl, že místo před žáky stojí nyní před kamerou a na Primě pravidelně provází pořadem Vychytávky Ládi Hrušky. A to ho maximálně naplňuje. Kdykoli mu pak čas dovolí, rád se vrací do svého rodiště za svými nejbližšími a kamarády, tedy tam, kde se cítí nejlépe. Co všechno na sebe prozradil? A jak se vypořádává s kritikou?
Je pravda, že jste měl být učitelem biologie a chemie? „Já jsem dokonce dva roky učil na základce u nás v Městci Králové, kam jsem sám chodil. Byl to můj dětský sen, být učitelem. A splnil se mi. Aspoň na chvíli.“
A ty dva zmíněné předměty vás bavily? „Jasně. Od dětství jsem zachraňoval různé kytky, co lidé vyhodili k popelnici, a studoval, jak se o ně starat. Sousedé mi říkali „mičurin“. Měli jsme doma takovou a botanickou zahradu. O tom, že budu paradoxně za x let moderovat pořad pro milovníky zahrad kutily, se mi nezdálo ani ve snu. Vychytávky na Primě jsou mi ale osudové a Hruška v nich zraje jako víno. A to je víc než prima.“
Je těžké si získat respekt jako učitel, zvlášť v mladém věku? „Myslím, že děti uvítají kohokoliv, kdo jim bude věkově i názorově blíž. Já jsem s tím problém neměl. Ostatně jsem tenkrát ještě studoval doktorát na téma Jak děti učit a ne mučit. Na vysoké škole ale pro mě tenkrát neměli místo asistenta, a tak možná i proto jsem vzal „za uši“ novinářskou výzvu v Praze.“
To byl ten důvod ke změně profese? „Byl to asi osud. V karlínských studiích Českého rozhlasu našli při malování po povodních můj ztracený životopis po letech, kdy jsem se jako student tenkrát hlásil na konkurz. Přišlo jim to tak bizarně vtipné, že mi údajně zavolali, pozvali si mě do Prahy a konkurz jsem tenkrát vyhrál. Říkal jsem si, když to nezkusím, mohl bych litovat. A nelituji.“ (usmívá se)
Ke škole jste se ale tak trochu vrátil psaním knížek pro děti právě z tohoto prostředí. Jak vás to napadlo? „Vnímám, že nějak děti zajímám, oslovuji je, ač nevím přesně čím. Znají mě, fotí se se mnou. A to je milé. Nakladatelství mě navíc oslovilo, jestli bych pro ně nenapsal nějakou knížku s taháky do školy. A to by mě nebavilo, protože si dneska taháky nikdo nepíše. Ale přišel jsem s nápadem „Průšvihů drzého záškoláka“. Povídkami ze školního prostředí, které by mohly děcka bavit. Dnes mám psát již třetí díl. To je krásné. Těší mě to.“
Jak jste na tom byl se školou vy? „Nikdy jsem nebyl šprt ale ani průšvihář. Byl jsem průměrňák, co nedělal problémy. O to víc si ty průšvihy užívám v knížce s hlavním hrdinou Miky Marným.“
Vaříte doma? „Občas ano. V Praze si dělám krabičky do práce. Snažím se jíst jakžtakž dietně, protože mě nebaví už tolik času trávit ve fitku. Raději ho věnuji opravdovým přátelům.“
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, a které opravdu nemusíte? „Hodně teď ujíždím na kroupovém rizotu s houbami a kapustových karbanátkách z trouby. Nemusím míchaná vejce už od malička. Tedy já s nimi problém nemám, ale můj žaludek ano.“ (rozesměje se)
Na kom zkouší recepty a vychytávky? To se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 42.
