Miro Žbirka (67)- Nervózní pohodář, to na mě sedí!
Už čtyři desítky let má své pevné místo na hudební scéně a stále jede na plný plyn! A není pochyb, že do zpěvu je Miro Žbirkovi (67) většinou i v soukromém životě. Po jeho boku je už přes třicet let manželka Kateřina, se kterou má dvě dospělé děti Davida a Lindu. Z prvního svazku má ještě dceru Denisu, která žije v Rakousku a díky níž je zpěvák už dědečkem. Co prozradil na svoji rodinu a proč se nikdy neodhodlal k emigraci?
Nevyčítají vám někteří vaši slovenští fanoušci, že jste se usadil v Praze?
„Myslím, že ne, protože jsem stále mezi oběma zeměmi rozkročený, a to jak pracovně, tak i v osobním životě. Na Slovensku jsem často, kromě koronavirové krize, kdy jsem se tam nemohl dostat. To ve mně ale vzbudilo pocity odloučení a vznikla z toho píseň Slovenská pro Jakubiskův film Perinbaba a dva svety.“
Díky původu vaší maminky jste nikdy neměl problém s angličtinou, měl tento jazyk vliv i na vaši kariéru?
„Určitě, například na mezinárodních festivalech to pomáhalo a jeden, který jsem vyhrál v roce 1982 v rakouském Villachu a kde jsem dostal i cenu rádia O3, byl dokonce v přímé souvislosti s mým vítězstvím ve Zlatém slavíku. Pomáhá mi to i teď při nahrávání v Abbey Road studiích, kde vznikla dvě alba, to poslední Double Album získalo i Anděla. Takže přes angličtinu k českému Andělovi.“
Když byste si měl vybavit nejsilnější zážitek z dětství, na co vzpomínáte?
„Od dětství jsem filmový fanoušek. V pěti letech jsem se vydal sám přes město do kina, kde dávali Chaplina, a seděl jsem tam celý den. Rodiče mě celí vyděšení hledali, stejně tak i zalarmovaná policie. Najednou tátu napadlo, že jsem v kině a našel mě tam. Nevynadal mi, sedl si vedle mě a já prý, aby počkal, až film skončí. Dodívali jsme se a šli domů.“ (usmívá se)
V Anglii jste pobýval a pobýváte velmi často. Nemrzí vás, že jste tam nezůstal natrvalo
„V době, kdy se moje kariéra rozjížděla, bych býval musel emigrovat, což by tehdy znamenalo, že se nebudu moci do Československa vrátit. Už jsem měl ženu a dítě a navíc starší rodiče, o které se bylo třeba starat. Ale určitě jsem nad tím hodně přemýšlel.“
Poprvé jste se ženil velmi mladý, v pouhých dvaceti…
„Když jsem se ženil, byla už moje nejstarší dcera Denisa na cestě, takže nebylo co řešit. Tenkrát to nebylo nic neobvyklého, mít děti a brát se v tak mladém věku, to se dnes těžko vysvětluje. Pravdou je, že jsem ještě nebyl na otcovskou roli a manželství dost zralý a připravený, což se pak na něm odrazilo.“
Když bych se zeptala vás i vaší druhé, současné ženy, jak jste se seznámili, shodnete se na stejném „příběhu“?
„Shodneme se, protože si to oba dobře pamatujeme. Katka se mnou přišla dělat rozhovor po koncertě v pražské Lucerně do jejich školního časopisu. Dostala se až do přísně střežené šatny, protože v Lucerně bydlela její babička a ona znala každý tajný vchod. Já si myslel, že je to domluvené s managementem, takže když se objevila v šatně, jen jsem se omluvil, že jsem zaneprázdněný a pozval ji na druhý den na autogramiádu v OD Kotva. Rozhovor nakonec nevznikl, protože jsme se zapovídali jiným směrem. Katka mi až po letech přiznala, že žádné otázky připravené neměla a spoléhala na improvizaci.“ (směje se)
Je romantik a nosí ženě kytky? To a více se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 40.