Herečka Taťjana Medvecká (66): Dluhy splácím i svým dětem!
Je jednou z nejoblíbenějších hereček u nás. Díky svému talentu, ale i díky věčnému úsměvu a radosti, kterou se Taťjana Medvecká (66) snaží neustále rozdávat všude kolem sebe. A důvodů ke spokojenosti má naštěstí hodně. Nedávno se navíc stala už trojnásobnou babičkou. K vnučkám Adičce (3) a Gábince (2) přibyl vnouček František, kterému jsou momentálně čtyři měsíce. Spokojená je i v manželství. Už víc než čtyři desítky let žije se scenáristou a dramaturgem Jiřím Dufkem, se kterým mají dnes již dospělé dcery Kateřinu a Kristinu. Co na sebe herečka v rozhovoru pro magazín Aha! pro ženy prozradila?
Byla jste jednou z kmotrů knížky Nouzový stav – Zápisky cestovatele časem od Ivana Fíly, která formou černobílých fotografií a doprovodných mikropříběhů zachycuje nedávnou dobu, kdy u nás byl nouzový stav. Co ve vás, paní Medvecká, tato kniha vyvolává?
„Můj první moment byl údiv a překvapení a zároveň velké ocenění Ivanovi, že ten čas uměl využít právě tímhle způsobem. Že vzal to, co umí, fotil a napsal takovouto výpověď o mimořádném čase.“
Jak jste „mimořádný čas“ prožívala vy?
„Ze začátku to byla nevíra, jestli opravdu se mi to nezdá, nebo jestli je to pravda. Potom nastalo napjaté očekávání, co bude dál. V začátcích jsem situaci intenzivně sledovala, po čase mi to začalo připadat jako příliš velká masáž a už jsem ji nesledovala s takovou vehemencí. Myslím, že jsem byla ale velmi ukázněnou občankou, a to ve smyslu, že jsem karanténu opravdu trávila doma a vlastně jsem si myslela, že to je tak správné. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem cítila jakési okleštění, nebo že mi někdo bere občanskou svobodu. Jen ve chvíli, kdy pan profesor Prymula hovořil o dvou letech zavřených hranic, tehdy mi zatrnulo. Já totiž strašně ráda cestuji, a tenkrát jsem si řekla: A sakra, tak to je už vážné!“
Co vám tehdy psychicky pomáhalo?
„A pak mě asi zachránilo sluníčko, protože ve chvíli, kdy vysvitlo, jsem vlítla na zahradu a stala jsem se údržbářem a zahradnicí na plný úvazek. Je to úžasné, protože poprvé sklízím plody u rostlinek, které jsem vlastnoručně zasadila. (směje se) Do té doby jsem na to nikdy neměla čas. Já jsem opravdu celý život hodně pracovala, povinnost u mě byla na prvním místě. Hodně hraji a mám spoustu různých aktivit, takže kolikrát jsem přicházela do domu s myšlenkou, že vlastně ani nevím, kde bydlím.“
Když už byl čas na zahradu, co se vám podařilo vypěstovat?
„Květiny jako jiřiny, afrikány, měsíčky, ale i rajčata, hrášek… Ten byl největším favoritem naší Adičky. Obryla jsem tři stromy, protože jsem si vzpomněla, že hrášek dodává dusík kořenům ovocných stromů. A když potom vidíte vnučku, jak jde a „bagruje“ hrášek do sebe, tak budu rýt, až se ze mě bude kouřit. Jestli to tedy půjde…“ (rozesměje se)
V době karantény jste se s rodinou asi moc neviděli…
„Ano, ze začátku jsme se nesměli stýkat a my jsme to doopravdy dodržovali, protože mladší dcera Kristinka čekala přírůstek do rodiny. František se narodil 10. května, takže jsme se viděli jenom přes WhatsApp, ale potom, když se situace uvolnila, následovalo o to radostnější setkání.“ (usmívá se)
Mají ve vás vaše dcery hlídací babičku?
(směje se) „Teď v období koronaviru jsem se snažila. Jak říkám, člověk splácí svoje dluhy i svým dětem, že ano. Jinak se snažím aspoň jednou týdně mít babičkovské odpoledne, ale přiznávám, že jsem celoživotně asi vždy upřednostňovala práci, takže teď to prostě musím přehodnotit.“
Zmínila jste také cestování, kam paní Medvecká jezdíte nejraději?
„Je mi vlastně i jedno kam, nevadí mi ani hory, ale v létě většinou volíme moře a teplo. To mám moc ráda.“ (usmívá se)
Tipuji, že i hodně sportujete, nebo jsou za tím geny, že jste stále tak štíhlá?
„Já nesportuji vůbec! Akorát věčně dobíhám autobus. (rozesměje se) Ale asi je to nějaká dispozice...“
Diety jste tedy nikdy držet nemusela?
„Po nástupu na DAMU jsme všechny holky začaly držet diety, protože paní profesorka řekla, že herečka nemá být tlustá a já jsem chtěla být herečka. Takže jsem měla za celý den ráno nějaký hrnek mléka, v poledne maso z oběda v menze a k večeři jablko. Musím říct, že kolikrát jsem na představeních, na která jsem se chodila dívat, vůbec nevěděla, na co koukám, protože jsem trpěla a umírala hlady. (rozesměje se) Ale to už je dávno.“
Léta žijete ve spokojeném manželství, co by podle vás nemělo takovému vztahu chybět?
„Asi respekt jednoho vůči druhému, to je podle mého základní věc.“
Co se skrývá za jejím úsměvem a dobrou náladou? To a mnohem více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 37.
