Jubilantka Miriam Kantorková (85) se po několika měsících v léčebně vrátila domů!
Přátelská a všemi oblíbená sestřička Bobina ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. To je jedna z mnoha rolí, kterými se Miriam Kantorková zapsala do srdce diváků. Herečka v pátek 13. března oslavila krásné 85. narozeniny a největším dárkem byl pro ni návrat domů, neboť poslední měsíce strávila v léčebně dlouhodobě nemocných kvůli vleklým zdravotním obtížím. Jak na tom nyní je, prozradila exkluzivně Aha! pro ženy.
Léčebna dlouhodobě nemocných, která se od loňského října stala na čas hereččiným druhým domovem, se nachází jen pár metrů od domu v pražských Vršovicích, kde se Miriam narodila a kde, jak s úsměvem dodává, snad také dožije. Do léčebny ji dostaly vleklé zdravotní obtíže, které začaly na jaře roku 2017 při práci v kuchyni. „Připravovala jsem si večeři a asi mi něco upadlo na zem. Padla jsem celou vahou na nohu a odnesla to stehenní kost,“ svěřila se herečka. Ještě že tenkrát byla u maminky na návštěvě její dcera Jana (44), která hned zavolala sanitku. Následovaly dvě operace, a když se zdálo, že je vše na dobré cestě, přišel opět pád a s ním zlomená ruka. „To jsem zakopla o francouzskou hůl, o kterou jsem se po té operaci opírala,“ vysvětlila rázná představitelka nezapomenutelných rolí. Ta sice ještě v roce 2018 natočila film Léto s gentlemanem, ale do divadla už nechtěla. „Kulhavá herečka na jeviště nepatří. Raději se věnuji vnoučatům,“ smála se Kantorková, které při chůzi i tehdy pomáhala hůlka. Teď je ale všechno ještě úplně jinak, po úrazu pánve způsobeném několika dalšími pády a kvůli osteoporóze musí jinak vitální žena ležet na polohovací posteli a potřebuje péči 24 hodin denně. Jak Aha! pro ženy proradila v telefonickém rozhovoru, po pobytu v léčebně se vrátila domů, kde se o ni stará dcera s rodinou. V rodinném kruhu také oslavila krásné půlkulatiny. Herečka věří, že brzy bude v pořádku a postaví se na nohy. „Jsem optimistická,“ prozradila velká bojovnice, která už během předchozích let musela zvládnout řadu překážek.
Cesta za snem
Miriam to nikdy neměla úplně jednoduché. Přála si stát se dětskou lékařkou, ale buržoazní původ její rodiny, která byla mimo jiné velmi muzikální, tomu nepřál. Coby jedničkářka měla jít pracovat do továrny. Naštěstí odmala zpívala a hrála na klavír, ráda recitovala a hrála ochotnické divadlo. Prozíravá maminka ji vedla k hudbě, stejně jako její dva starší bratry. „Maminka měla moc hezký hlas a krásně zpívala. Tatínek, úředník státních drah, hrál ve svém volném čase na varhany v evangelickém kostele.“ Maminka byla šikovnou švadlenou, šila pro známé osobnosti. Byla v domácnosti, ale protože děti studovaly, přivydělávala si. Díky tomu, že byla maminka doma, se Miriam naučila brzy vařit. „Dřív na nás měli rodiče daleko víc času, protože naše maminky obvykle nebyly zaměstnané. Většinou měly dvě tři děti, takže byly doma a živitel byl pouze otec, a tím pádem se ten rodinný krb daleko víc chránil a měl daleko větší sílu. A soudržnost byla daleko větší, semknutější,“ vzpomíná herečka, jež se po studiu střední školy přihlásila na DAMU, ale nevzali ji. Na čtyři roky proto zakotvila v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, který pro ni byl velkou hereckou a konferenciérskou školou. „Tam jsem se odnaučila mít trému,“ říká rázná dáma, která vysokou školu nakonec zvládla dálkově. Přišly první role, kterými zaujala mnoho diváků. Kantorková se totiž v dobách hluboké totality jako jedna z mála nebála před kamerou svléknout. A že měla co ukázat! Ovšem nahota musela být ve snímku odůvodněná. Zazářila v kultovních filmech z 60. let, například Kladivo na čarodějnice či Kristove roky. Na natáčení Romance pro křídlovku Miriam po letech vzpomínala, hlavně na scénu ve vodě s rozvášněným Jaromírem Hanzlíkem (72): „Ta se točila v létě 1966, které bylo deštivé a studené a řeka Sázava byla pár dní kalná. Peřeje, které tam hrály hlavní roli, nebyly vůbec, voda měla snad jenom 8 stupňů a já s Hanzlíkem jsme se třásli jak osiky a klepali zuby. Prostě hrůza! Takže žádné erotické vzrůšo se nekonalo, předstíralo se.“
Více čttěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 12.