Zdeněk Pohlreich (62): Jsem levej jak turecká šavle...kromě vaření!
Tak ho všichni známe! Rázného, tvrdého, s nevybíravým slovníkem. Zdeněk Pohlreich (62) na české obrazovky vtrhl jako velká voda před více než deseti lety v pořadu Ano, šéfe!. S kuchaři a provozovateli restauračních zařízení neměl slitování, a přesto se stal nejoblíbenějším kuchařem v Česku. On sám tvrdí, že jeho popularita přišla proto, že byl připravený. Po dvouleté pauze se nyní vrátil na obrazovky jako Superšéf, který ale přiznává, že je obyčejný kluk z pražských Dejvic.
Zdeňku, chtěl jste být vždy kuchařem? Nebo jste měl jiné dětské sny?
„Já byl obyčejný dejvický kluk s běžným dětstvím typickým pro tehdejší dobu. Málo peněz, první kolo ve třinácti, věčně někde venku nebo s kluky na fotbale, bruslení a tak. Nic výjimečného, až na příjezd ruských tanků v osmašedesátým, který jsem viděl na vlastní oči a hodně z blízka, protože nám jezdili přímo pod okny. Žádné sny si už nepamatuju.“
Kdy se tedy poprvé projevila vaše vášeň k vaření?
„To bylo asi v dětství, rád jsem pomáhal s pečením vánočního cukroví.“
Jaké jídlo máte nejraději, a co byste naopak nikdy nepozřel?
„Mám rád ryby a mořské plody a nejím banány.“
V Česku jste se stal nejslavnějším kuchařem. Je za tím vaše píle, nebo to byla spíše náhoda a štěstí?
„Byla to náhoda i štěstí, ale o tom se říká, že přeje připraveným ...“
Vy jste evidentně připravený byl a stále jste. Jak byste sám sebe charakterizoval? Z obrazovky působíte velmi rázně a tvrdě ...
„Jsem spíše bohémský typ a miláček, ale pokud je to zapotřebí dokážu být tvrdý a důsledný.“
Miláček? Znamená to, že jste i romantik, co nosí ženě květiny a podobně?
„To asi úplně ne, ale umím být neskutečně hodný a milý.“
V čem se to tedy projevuje?
„Jasně, že vařím doma, to umím asi nejlíp. Jinak jsem prostě hodný a milý, a to se třeba luxováním neprojevuje.“ (směje se)
Projevuje se to ale třeba tím, že si na svou ženu uděláte čas. Dostanete se společně třeba na vaši oblíbenou motorku?
„Jasně, času mám spoustu, umím si to totiž celkem dobře zorganizovat.“
Co potřebuje člověk, aby dobře vařil. Talent, nebo stačí léta praxe?
„Bez talentu z nikoho dobrý kuchař být nemůže, no a talent bez tréninku neznamená nic.“
Žil jste a vařil zahraničí, kam jste odešel ještě za minulého režimu. Co vás nakonec přesvědčilo vrátit se do rodné země?
„Ano, myslím, že je to známé. Když jsem odjížděl z tehdejšího Československa, byl jsem přesvědčený, že se sem už nikdy nepodívám. Vrátili jsme se z osobních důvodů.“
A dnes? Dokázal byste ještě žít jinde?
„Ono to v mém případě už není o chtění, jde o praktické důvody, jako jsou zdraví, práce, byznys a tak. Prostě už je pozdě! Takže nemá cenu řešit, co by bylo, kdyby bylo.“
Co podle vás nejvíce chybí českým kuchařům a kuchařkám?
„Zahraniční praxe. Myslím taky, že našim lidem chybí lepší odborné vzdělání a mezinárodní zkušenosti. A taky by toho potřebovali víc ochutnat.“
Co říká o pořadu Sueršéf a jeho natáčení? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 9.