Lucie Vondráčková (39) - Mužům teď vůbec nevěří...
Ještě před rokem měla úplně jiné myšlenky. Lucie Vondráčková (39) řešila složitý rozvod s hokejistou Tomášem Plekancem (37), stěhování z Kanady, kde žila osm let a kde vyrostli její synové… Uplynulo několik měsíců a zpěvačka a herečka si chtě nechtě zvyká na roli osamocené matky ve svém původním domově, v Česku. Rodiče jsou jí teď sice na blízku, ale partnerská opora a náruč je zatím, zdá se, v nedohlednu. Na prahu čtyřicítky je tak Lucie v podstatě sama. Na děti i na všechny radosti a starosti, které každodenní život přináší…
Opora v nedohlednu?
Ač se mužům líbí, ona sama říká, že po sedmi letech manželství a roce a půl kotrmelců není momentálně schopná vrhnout se do vztahu. „A taky teď mužskému pokolení zrovna moc nevěřím. Teda vůbec... Takže proč bych někoho hledala? Mám dva syny, o které se starám, a vracím se pomalinku do práce. To mi teď naprosto stačí,“ dodala v rozhovoru. Máma malých dětí přiznává, že pomoc babiček a dědečků vítá, ale hlavně o prázdninách. Přes rok se prý o své potomky starala sama. Jako vzorná maminka doprovázela svoje chlapečky na kroužky, na školní akce, byla s nimi každý večer a každé ráno. „Jsem taková máma - závislačka!“ směje se Lucie. Třeba časem začne postrádat oporu, ale teď tvrdí, že jako člověk procházející rozvodem absolutně nemá čas, energii ani kapacitu hledat si nového partnera. Jisté je, že zpěvačka získala kromě neblahých zkušeností i ty pozitivní a může svým způsobem radit ostatním ženám: „… myslím, že je obecně výhodnější, když nemá muž příliš volného času a také když není všechno kolem dětí a rodinného fungování jen na ženě, protože ta je pak unavená, zatímco on si dělá, co chce. To bych asi nikomu nedoporučovala. Ovšem kdoví?.“ Nejdůležitější pro ni nyní je péče o děti. Spotřebuje většinu jejích myšlenek, ostatní zabírá práce. I když si tu a tam zpěvačka najde i čas na relaxaci, například setkání s přáteli, návštěvu divadla nebo jen obyčejnou procházku… Sen o úplné rodině se Lucii prozatím rozplynul. „Beru to tak, že měl zřejmě život jiné plány,“ říká smířeně. Na současné nové situaci hledá pozitiva a tlumočí moudro, které slyšela, že člověk má začít nový život na zelené louce do svých čtyřiceti dvou let. „Pak už na to není energie. Tak jsem to stihla jen tak tak,“ konstatuje máma, která si, alespoň zatím, troufá na život bez muže. Nic jiného jí teď vlastně ani nezbývá. Občas přece každého zaskočí neplánované zkoušky osudu. Lucie dneska už ví, jak na ně: „Někdo se mě teď ptal, jak jsem mohla ten mediální a osobní rok přežít, aniž bych se z toho položila. Odpověď je úplně jednoduchá. Chůze, děti, voda a žádný alkohol.“
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 9.
