Velký blondýn Pierre Richard (85) - Pořád chce hrát!
Nesmělý a roztržitý blondýn, smolař, který navzdory všem peripetiím získá lásku krásné ženy nebo zvítězí nad zlem a dostane se ke kýženému cíli. Takové jsou role slavného francouzského komika. Pierre Richard (85) ale nechce diváky jenom bavit, nutí je také k přemýšlení. Jak se odvíjela jeho dlouhá herecká kariéra?
Muž, který v srpnu oslavil 85. narozeniny, jako by nestárl. Možná za to může víno, které herec pěstuje na svých vinicích. „Vinařství se věnuji 30 let. Když jsem začínal, lidé si mysleli, že je to pouze takový rozmar. Časem, když viděli péči a lásku, s jakou se vínu věnuji, vnímání se trochu změnilo. Přesto já osobně se považuji stále především za herce. Ale ano, jsem také vinař, to je potřeba říct,” říká o sobě Pierre, který už starost o hospodářství předal synům. Slavný komik tak může více relaxovat a věnovat se svým koníčkům, a to možná stojí za tím, že ve svém věku vypadá tato stále dobře. „Pravděpodobně za to může víno, podívejte se na mě, 102 let!“ odkazoval na se smíchem na dlouhověkost při své letošní návštěvě Prahy, kam rád jezdí. Nejen proto, že tu má obchůdek a přátele. „… je to podle mě jedno z nejkrásnějších měst na světě,“ říká Francouz, který dlouho netušil, že je tu za minulého režimu vůbec známý a tolik populární. Herectví ho stále těší… „Je něco fantastického na tom, když si člověk může hrát. Výjimečné privilegium! Já si hraju celý život. Herectví je nevšední profese,“ říká nositel ceny César za celoživotní dílo s tím, že zdaleka nehodlá skončit. „Vznikl nějaký informační šum, že se prý chystám do hereckého důchodu. Kdepak, nic takového nepřipadá v úvahu. Film i divadlo miluji příliš moc na to, abych jen seděl doma v pokoji. Budu hrát, dokud o mě bude zájem.“ Je Pierre Richard veselý člověk? Sám sebe tak nevidí: „Jsem sice komik, ale optimista ne. Naopak, jsem velký pesimista. Ne kvůli sobě, ale kvůli svým dětem a vnoučatům. Mám o ně velký strach, protože se bojím, že náš svět je nemocný. Vím, že naděje, že svět se nakonec změní, umírá poslední. Ale velký optimista rozhodně nejsem. A kdo jsem? Takovou otázku jsem si nikdy nepoložil. Možná, že pokládat si takovou otázku je na mě příliš brzy. Pořád existují otázky, na které hledám odpověď. Možná ale, že mám z odpovědi strach. Jsem jen člověk, který rozdává smích. Není to moc, ale aspoň něco.“
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 51-52.