Italský herec Paolo Villaggio (+84) - Smolařský účetní?
herec, komik, režisér a spisovatel Paolo Villaggio (+84) se na filmovém plátně proslavil zejména jako Fantozzi – komická postava malého bankovního účetního protloukající se svým nelehkým údělem vzbuzující úsměv na tváři. Mnohým divákům splýval jeho osud právě s Villaggiem, ale jeho manželka tvrdila, že pokud by tomu tak bylo, okamžitě by od něj utekla. Pro samou práci a přízeň publika ovšem umělec na své blízké často zapomínal, což se mu také vymstilo…
V italském Janově se 30. prosince 1932 narodila dvojčata, kluci. Každý z nich úplně jiný – Piero a Paolo. Jejich otec byl inženýr, matka profesorka němčiny. Na své vlastní děti byla přísná. Zatímco Piero (+81) hledal svou budoucnost v matematice a číslech, Paola lákal svět literatury a filmu. Cesta k němu byla ale krkolomná. Po studiu na lyceu začal studovat práva, ale nedokončil je. Raději běhal po divadlech a kabaretech. Spřátelil se s písničkářem a rebelem Fabriziem De André (+58), s nímž také vystupoval. Živil se též jako číšník, bavil lidi na výletních lodích a psal příteli Fabriziovi texty písní. V 60. letech pracoval jako úředník ve velké firmě. Právě to ho inspirovalo k napsání slavných scénářů o Ugo Fantozzim, které v 70. a 80. letech v podobě filmových komedií (nejznámější je ta s názvem Maléry pana účetního) obletěly Evropu.
Uměl hrát mimikou
Ač byla kritika na chválu skoupá, označovala dílo za pokleslou zábavu, zrodily se díky Villaggiovi první filmy, v nichž se ukazuje společenská situace bez příkras, i když s trochou nadsázky. „Fantozzi, jako většina lidstva, nemá talent. Ale musí přežít. V tom je nezničitelný. Lidé se v něm poznávají a smějí se vlastně sobě,“ napsal jistý italský filmový kritik. Paolo Villaggio kromě publikování článků v časopisech napsal několik knih, většinou satirických, hrál v divadle a ztvárňoval i vážné role, objevil se třeba v posledním díle režiséra Felliniho Hlas luny. V těch komediálních ho známe také jako plachého Giandomenica Fracchia. Jeho hrdinové mívali pokřivený charakter. Stejně jako nezapomenutelný bankovní úředník Hugo Fantozzi. Člověk s bílým límečkem pachtící se za štěstím a pronásledovaný smůlou. Villaggio dokázal hrát mimikou, bez jediného slova vyjádřil hnutí mysli. Byl nadaný a vycvičený z kabaretu, kde začínal.
Jediná, kterou miloval
S manželkou Maurou Albitesovou se Villaggio seznámil v roce 1954. „Potkali jsme se v Lido v Janově, bylo jí patnáct, mně dvacet dva,“ vzpomínal herec. Maura si událost vybavuje takto: „Potkala jsem ho u moře. Říkali, že je milý, nezdálo se mi. … na začátku byl trochu nepříjemný.“ Pak zjistila, že je jen svůj. O tři roky později se vzali. V roce 1959 se jim narodila dcera Elisabetta, o šest let později syn Pierfrancesco. Přestože jejich manželství nebylo vždy idylické, Paolo miloval svou ženu natolik, že ji na čas následoval i do Londýna, kam pracovně odjela. Živil se tam, jak se dalo – jako noční vrátný nebo jako brigádník v zemědělství. Podle své manželky Villaggio velmi rád četl, miloval historii a psaní. „O Fantozzim psal všude, dokonce i na letáky nebo balicí papíry,“ zavzpomínala Maura a přiznala, že knihy svého muže o tomto úředníkovi nečetla. Pomáhala mu je však tvořit, přepisovala je. Fantozzi jí připadal nudný. Je také pravdou, že mnoho lidí si Villaggia s touto postavou ztotožňovalo. Maura ale tvrdila, že doma rozhodně Fantozziho neměla. „Jinak bych okamžitě utekla,“ prozradila. S Paolem byli třiašedesát let, až do jeho smrti. Nebyli ale svatí. „Nejsou žádní věrní muži, dokonce ani ženy, ale jsem šťastný pouze se svou ženou,“ řekl Villaggio. Prošli si krizí, kdy zvažoval, jestli spolu vůbec zůstat. V noci ležel vedle ní a přemítal, zda ji opustí. Zvítězila láska. Všem radil: „Nikdy nevyměňujte manželku… To nezlepšuje život. Jsem šťastný pouze s manželkou, spím s ní, máme spolu děti, vnoučata, psy. Je to jediná žena, kterou jsem miloval.“
Proč selhal jako otec? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 47.