Petra Černocká slaví 70 let!
Často slýchá, že na svůj věk vypadá dobře. Na takové komplimenty ale čerstvá sedmdesátnice Petra Černocká odpovídá: „Je příjemné tomu věřit.“ Přiznává však, že i ona navzdory dobré kondici už trpí určitými potížemi souvisejícími se stárnutím. To jí však nebrání prožívat každodenní radosti, nejen ty rodinné. Potěšila ji například premiéra divadelní adaptace slavné filmové komedie o čarodějnici Saxaně, v níž má, jak říká,„důstojnou roli“.
O nové roli ve „staronové pohádce“ Saxana, kterou uvádí divadlo Studio DVA, zpěvačka říká: „Zjevím se, budu reminiscencí. Taková višnička na dortu.“ Kladla si také otázku, co by dnes jako zralá žena dělala v příběhu o mladé čarodějnici, kterou v roce 1971 ve filmu Dívka na koštěti ztvárnila. Situaci nakonec zhodnotila s humorem: „Tvůrci vymysleli představení velmi dobře. Objevím se tam ve velmi dobrém světle.“ Proto prý dle svých slov podlehla jejich vábení a roli přijala. Vrátí se tak trochu do starých časů, i když její kostým je už jen replikou toho původního, který známe z filmu a který pocházel z dílny Theodora Pištěka (87). Petra má i jinou paruku, ale svěřuje se, že se v novém „ohozu“ cítí příjemně.
Měnit by nechtěla
Že je Petře už sedmdesát, mnohé přece jen zaráží. „A to si představte, jak jsem se zarazila já!“ popisuje zpěvačka se smíchem, jak ji zaskočil fakt, že se na své narozeniny, 24. listopadu, přehoupla přes sedm desítek. „Jsem takový reklamní produkt pro dámy mého věku,“ říká s nadsázkou. „Přestože jsem v kondici, zapomínám mobily, tužky, zápisníky…,“ popisuje trable, které k tomuto životnímu období víceméně patří. „Ale pak si řeknu, no a co, a proběhnu se pro to zpátky domů.“ Naštěstí ji to neomezuje. „Vedu plnohodnotný život, ve dvaceti jsem si zdaleka nemyslela, že by to bylo možné.“ Chtěla by něco prožít trochu jinak? „Já bych nic neměnila. Jsem fatalista. Věřím, že každému se dostane to, co si zaslouží,“ tvrdí žena, která prožila kruté rány osudu. Možná by se ráda vyhnula několika katastrofickým momentům, které ji potkaly. Byly prý ale dány shůry a Petra nad nimi podle svých slov neměla žádnou moc. „Zřejmě měly nějaký smysl vyprofilovat mě do té bytosti, kterou jsem dnes,“ zamýšlí se Černocká.
Složité dětství
V jejích devíti letech Petře zemřela maminka, která měla nemocné srdce, a o rok později si tatínek přivedl novou ženu, řidičku tramvaje, i jejího syna Václava. S nevlastní matkou si Petra naštěstí dobře rozuměla: „Já jako desetiletá holka jsem byla ráda, že přišla nová máma, která se o mě stará.“ Po tetičkách, které ji hlídaly, když maminka pobývala v nemocnici, i po pobytech v týdenní školce, kam ji tatínek, právník, „odkládal“, protože to jinak nešlo, to bylo pro dívku vysvobození. Její tehdy patnáctiletý bratr Pavel s ní její pocity nesdílel. Zajímal se v té době už o muziku a s nevlastním bratrem Václavem i s macechou „bojoval“. V dospělosti se však sourozenci odcizili úplně. „Vždycky to bylo napnutý. My jsme si nikdy nevyšli vstříc. Oba dva jsme velmi rozdílné osobnosti. Moc často se nevídáme,“ vysvětlovala před časem Petra. Pavel, hudebník a první diskžokej v Československu, k tomu uvedl: „Sourozenecké vztahy jsou velice složitá záležitost.“ Ty jejich se vyhrotily, když se Petra provdala za svého druhého manžela, kytaristu Jiřího Pracného (66). „Se sestrou bohužel moc nevycházím a je mi to opravdu líto,“ prozradil Pavel. Podle svých slov jí kariéru nezávidí, její písničky neposlouchá a myslí si, že za úspěch mladší sestry může film o Saxaně. „Kdyby nebylo Dívky na koštěti, tak by si dnes asi těžko někdo Petru pamatoval,“ nešetřil ji v roce 2015. Ostatně i samotné Černocké vadí, že si ji lidé často spojují především s touto rolí.
Čím si ještě Petra Černocká prošla? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 48.
