Michal Nesvadba (62) o své rodině, dětech, slzách i úniku k samotě...
Jeho posláním je rozdávat radost dětem. Díky své profesi jich Michal Nesvadba (62) potkává spoustu. Sám má děti dvě, třicetiletou Josefínu z prvního manželství se Světlanou Nálepkovou (59) a syna Marka (9), kterého má se současnou ženou, právničkou Andreou. Kromě toho je také dědečkem dvou vnuků – Michala (5) a Kristiana (2). Jak v soukromí oslovuje svoji manželku? Kdo mu pomáhá vymýšlet scénky? A co oblíbeného Michala z Kouzelné školky dokáže rozplakat?
Michale, podruhé jste se oženil se ženou, jejíž profese je zcela vzdálená té vaší. Jak jste se seznámili?
„Chcete slyšet verzi mojí, nebo mé manželky? (usmívá se) Ta moje je víc komerční, aby se líbila, ale pravdivá. Verze manželky je samozřejmě taky pravdivá, ale bez rychlých dramatických změn a filmových střihů. Tedy, před více než sedmnácti lety jsem viděl v obecenstvu na svém představení v Brně krásnou maminku. Seděla ve vyprodaném sále někde uprostřed, ale já ji ztratil z dohledu, jakmile skončilo představení. Tehdy jsem byl single, a proto ten můj zájem. Po půlroce, ve stejném sálu, jsem ji viděl podruhé. Seděla ve druhé řadě se svojí čtyřletou dcerou. Vzal jsem ji na jeviště, protože to tak na svých představeních dělám. A teď bych už mohl skončit, protože happy end asi tušíte. Splnila nějaký úkol, já jí udělal ze samolepicí pásky batůžek na záda a odpoledne jsme si už dali spolu kafe v jedné z brněnských kavárniček. Mimochodem, své ženě neřeknu jinak než »Batůžku«.“
Oženil jste se až téměř osmnáct let po rozvodu s první ženou Světlanou Nálepkovou. Proč to trvalo tak dlouho?
„Po rozvodu jsem velmi těžce nesl rozloučení s mojí tehdy dvouletou dcerou Josefínou. Snažil jsem se, abych s ní byl každý den, alespoň ji na chvilku viděl. Vodil jsem ji do školky, ze školky, do školy... Po rozvodu jsem žádný nový vztah nehledal, až s »Batůžkem« jsem našel pocit jistoty a štěstí.“
Jak teď vycházíte s vaší první ženou?
„Moc často se nevídáme, ale víme o sobě. Já jsem totiž dědeček a ona babička dvou roztomilých vnuků, takže se nám cesty stále kříží, ale příjemně.“
Máte devítiletého syna. Myslíte, že Marek půjde jednou ve vašich stopách?
„Přeji si to a taky Marka vedu k tomu, aby si vybudoval co nejužší vztah k umění. Vše je formou hry a rozvíjení fantazie. Má na to talent, umí mě parodovat i kopírovat. Samozřejmě dobře vím, že ten náš umělecký kočovný svět není procházka růžovým sadem. Ale i kdyby se jednou rozhodl pro cokoliv jiného, bude skrz lásku k umění vnímat mnoho věcí radostněji.“
Je vaším prvním divákem, když vymýšlíte nové scénáře či scénky pro děti?
„Ano, a nesmí u toho chybět ani manželka. Pak po nich totiž vyžaduji, abychom si role vyměnili a oni to přečetli nebo zahráli za mě. To syn miluje a manželka toleruje za mého velkého obdivu. Nevím, která právnička, když přijde z práce, hraje doma zadní nohy koně nebo sněhovou kouli. Naše rodina si zkrátka vystačí.“
A co vaši vnuci? Hrajete jim taky jako v Kouzelné školce?
„Vnuci mají rádi svého dědečka, ale jako skutečného. Moje dcera jim televizi nepouští, a tak mě jako Michala ze školky vůbec neznají. Jsem prostě děda, se kterým je legrace. Vidíme se málo, takže jsem pro ně vzácný. Je mi to líto, ale zatím mi to čas nedovoluje.“
Umí být i přísný a co ho přimělo k vytvoření muzikálové revue? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 49.